Den 325.

Pondělí

A je to tu zase... Ve 2:30 ráno si to namířila Kiki k nám do ložnice a stále se mlela, byla neklidná a když jsem na ni sáhla, hřála... Měla 38 :-(. Dala jsem jí sirup a vodu a ona pak nemohla spát, a tak si ještě v pokojíčku hrála asi hodinu se skládačkou...

Ráno mě čekala dobrodružná cesta do školky. Jsem na sebe pyšná, že jsem to tak zvládla. Natálka s Kájou se vzadu stále něčemu smály, tak jsem byla ráda, že nemusím ještě do toho všeho řešit jejich dohady :-).

Odpoledne jsem si to zopakovala cestou na gymnastiku a zpátky. To bylo teprve něco! A to parkování před barákem... Místo jsem našla až u MUMu a ještě takové zapadlé. Tak jsem si pak vzala v MUMu lopatu a začala odhazovat, abych vůbec ráno vyjela (alespoň přeparkovala).

Zítra už ale nechávám Káju raději doma, nechci riskovat plechy a zdraví sebe a dětí...

Kristýnku mi hlídala Irča. Byla tak hodná, že dala svojí Natálku Lence a sama šla k nám. Bez ní nevím, jak bych to dnes udělala. Radka má půl roku nějaký seminář a Aleš to domů včas nestíhal...

Na gymnastice je znát, že se holčičky začínají zlepšovat. Mám z toho radost. Potěší to, když vidím, že ta práce stojí za to. A mě to k tomu všemu hrozně baví. Je to odreagování. Sama si zacvičím a protáhnu tělo... Kája má také radost, že se zlepšuje. Pozoruji, jak je každé dítě šikovné na něco jiného. Je to pestré složení :-).

Ve středu bude muset ale Radka sama, nemá mi kdo pohlídat.

A tady dnešní marůdek. Když nemá horečku, nic jí není, když topí, tak je chudinka celá ukňouraná a jen se chce mazlit...


Jinak jsem celé dopoledne věnovala plesu. Ale alespoň jsem se hnula z místa. Mám kapelu, moderátorku, slíbeného DJ a rozjednané brigádnice... Zítra budu pokračovat, je to nekonečná práce. Zvláště když teď nikdo nemá čas, aby mi s tím pomohl...