Den 142.

Neděle

Dnes jsem vařila oběd já a odvezli jsme ho k našim. Doma byla jen mamka, která dělala do půl páté ráno podklady na DPH, a tak byla ráda, že si mohla pospat... Taťka a ségra s Lukášem byli u tety na horách...
Koťátko je zase o týden starší (3 týdny mu jsou) a kuřátkům bude zítra týden. Nakonec jich je 7 a máma kvočna se o ně vzorně stará. Kuřátka byla stále v pohybu, do toho se pletli psi a děti, a tak nemám žádnou pořádnou fotku...

Karolínka zůstala u babičky a ráno s ní pojede na krám. Večer volala ségra, že si to tam moc užívá a je spokojená. Jen teta je z ní už docela utahaná :-).

Jsem ráda, že si spaní opět nerozmyslela. Včera před spaním totiž mluvila o tom, jak se tam moc těší a za chvíli už měla sllzičky v očích a že tam sama spinkat nechce. Dohodli jsme se na jedné noci a byl klid...


Odpoledne jsem si hrála s Kristýnkou. Šly jsme vyvenčit hafíky. Vedla Benjieho na vodítku a byla u toho tak kouzelná, že jsem litovala, že nemám u sebe foťák. Ona moc nemluví, ale gesta, ta má úžasná. Když ho chtěla přivolat (na její vkus třeba moc dlouho čmuchal na jednom místě), mlaskla a tleskla si do nohy... A když šel, hodila takový spokojený výraz! Jako že ho má dobře vychovaného. :-)

Pak jsem si chvíli venku četla a po očku ji pozorovala. Každým dnem udělala o pár kroků víc do prudkého kopce, který odděluje horní a dolní zahradu... A dnes odpoledne se jí podařilo vyškrábat se až nahoru! Ta měla radost. Stála na kopci a hulákala na mě dolů to její: "Aóóój". A dolů to vzala jako na klouzačce po zadku.



A zde je foto po útoku Kristýnky špinavých ruček na můj objektiv... Byla celá rozdivočená, štípala mě, snažila se mě kousnout a měla radost, že se bráním :-). Od Káji okukuje hlavně takové blbosti... Ale byla sladká. Ona je takové pohodové sluníčko. Na sousedku také hulákala "aóóója" a mávala jí. Jen už se nám začíná také trošku stydět!

Zítra ráno je brzy budíček. Musím být v 8 hodin na Poliklinice kvůli té mé cystě na štítné žláze. Našla jsem si novou pani doktorku, tak uvidíme. Na Bulovku vážně nepůjdu... Pak objedeme s taťkou pár zákazníků a zajedeme si pro Káju k mamce na krám. Možná s ní pak zajedeme do hračkářství, ať si vybere něco hezkého k svátku.