Den 149.

Neděle

Houby rostou, ale měly jsme jít ráno... Babí volala v poledne, že byla dopoledne na houbách. Dokonce řekla, i kde jich bylo nejvíc a že máme určitě vyrazit...

Kiki usnula s Alešem, a tak jsem vzala Káju a jely jsme. Ona se vždycky těší, ale pár kroků v lese už jí to přestane bavit. A nastanou jen samé otázky. Dnes bylo hlavní téma, proč jsou ty houby ožrané a kdo je žere.... A co jsou to červi... Kája:"To jsou jako žížaly?" Já:"Jo, něco jako malý žížaly. Pojď ještě kousek a ukážu ti krmelec!" K:"Co je to ten krmelec?"..."Kdo do něj dává to jídlo?"..."A kde bydlí ten myslivec?"..."A co je to ta myslivna?"..."A proč není v tom krmelci žrádlo?"... A pak přišly otázky na naše zemřelé domácí mazlíčky (on je totiž Basínek zahrabaný u lesa). Proč museli umřít, že se jí moc stýská a kdy nám umře Meganka... Ufff, těžko se takové věci vysvětlují.

Minule se mi hledaly houby lépe, když jsem šla s Megankou. Ta alespoň držela pusu (teda hubu).

Stavili jsme se pak všichni u babičky. Nechala jsem jí i moje houby, aby bylo hodně houbové omáčky. Ta její mi moc chutná...

Pak jsme zašli na zmrzku a na hřiště. Sousedi dnes bourali, naštěstí se jim nic nestalo, jen auto na odpis :-(. Tak to Aleš probral s Danem...