Den 161.

Pátek

Dnes dopoledne jsme pro dědu vytvořily přáníčko a napsaly i něco do toho pro tetu Páju a věnování do knížky :-). Jsem si pak od Káji vyslechla, že do knížky se přece nepíše!!!

Pak mi tu tak trošku plavala jídelna, když si chtěla Kája "pouštět lodičky". A tak pak vyfasovala hadr a musela to uklízet. U toho řvala, že to určitě nestihne uklidit do té doby, než přijde tatínek z práce a že jí dá na zadek... Jako kdyby jí někdy na zadek dal! Ta mě zase pobavila :-))).

Odpoledne jsme měli s velkou Kájou sraz v MUMu. Potřebovala jsem znát její názor na podlahu. Tak nějak mě potěšilo, že je stejný jako ten můj. Ale není ještě vyřešeno. Rozsekne to v neděli večer Lucka...

A zbytek odpoledne jsme trávili na hřišti - dvě maminy a 7 dětí. Dobré skóre :-). Denisa balila před rekonstrukcí, tak ke třem Káji dětem přibyla ještě Adélka s Péťou :-))).

PS: Vidíš, Wlčice, už trénuju! :-) Počkám si, až bude v Penny sleva na banány a jdeme do toho! :-)))

Jirka a Marek

Den 160.

Čtvrtek

Dnes jsem se těšila na večer. Slíbila jsem jedné naší známé, že jí nafotím černobíle kluky. To vám bylo foceníčko! Fakt jsem si to užívala. Je radost mít takové "modely" :-). Dnešek snad už nepotřebuje další komentář. Z fotek mám radost a doufám, že se budou líbit i Alče, až je uvidí :-).

Světlo mě sice chvíli napínalo, ale přeci jen občas vysvitlo zapadající sluníčko...

Den 159.

Středa

Dnešní dopoledne uteklo hrozně rychle. Stále jsem jen pospíchala a nic nestíhala. Stavila jsem se v podlahách, kde jsem dostala pár vzorků lina a půjdu se zítra podívat do MUMu, jak by to tam vypadalo... Už je sice skoro jasné, jak to bude, ale třeba mě ještě osvítí nějaký super nápad :-).

Cestou domů jsem na hřišti potkala Míšu s Verunkou a jejich malým Martínkem. Jsou mu asi dva týdny a je to takový malinký uzlíček :-). Už si nějak neumím vybavit, že byly i holky tak malinké...

Pak se mi ozvala Bára, že má malý problém. Potřebovala zajet do Ikey a přivézt nějakou sedačku... Ovšem nebyl nikdo, kdo by jí pohlídal její tři děti. Hodná teta Gábi v tom neviděla problém :-). Dostala jsem jídlo a instrukce, že mám Vojtu nakrmit a uspat... Teta Irča vzala Káju napřed na koupaliště a mě se podařilo uspat Kristýnku a Adlu, ale Vojtu ne :-). Lukáš se snažil rozchodit X-Boxe, ale u nás si s ním hraje jen taťka, takže teta Gábi nebyla schopná mu s tím pomoct :-).

Pak jsem rychle naskočila do autobusu a jela za holkama na koupaliště. Tam už byla teta Irča a teta Radka (Bradka) :-). Mile mě to tam překvapilo. Byla jsem tam asi před 3 lety a vypadalo to tam úplně jinak. Káje byla vždy hned hrozná zima. Voda byla sice studená, ale příjemně. Ovšem naší Káju nehřeje žádné sádlíčko jako její maminku nebo Kikinku :-).

Zde Natálka s Karolínkou "bojují". Vypadaly jako dvě malé Xeny :-).

Den 158.

Úterý

Dnes bylo v plánu koupání v rybníku u lesa... Ale jen co jsem ráno roztáhla žaluzie, viděla jsem, že z toho nic nebude. Vymyslela jsem náhradní plán. Po spinkání jsem vzala holky a jely jsme na výlet MHD. Cílem bylo Václavské náměstí a Františkánská zahrada. Chtěla jsem tetě Páje vybrat nějakou knížku k narozeninám, a tak jsem si řekla, že to bude pro holky zážitek.

Kristýnka moc zkušeností s autobusem a metrem nemá, tak byla nejprve krapet vykulená. Pak si ale začala užívat lidí okolo. Mávala na ně a měla radost, že se na ní smějou. Dělat na někoho oči, to by jí šlo :-). Holky se držely za ručičky, a tak na mě byl takový hezký pohled. Jen Káje ta pozornost moc dobře nedělala. Styděla se...

Nejprve jsme zašly do Františkánské zahrady. Lavičky plné turistů... Naše Kiki si sedla na obrubník a odmítla pokračovat v cestě směr dětské hřiště. Seděla a sledovala lidi. Smála se na kolemjdoucí a něco si zpívala. Opět jí nevadilo, že já jdu dál... Žádná reakce na zavolání... Prostě ona se rozhodla, že se bude kochat. Kája si hrála s vodotryskem a já stála napůl cesty mezi jednou a druhou...

Hřiště jsme tam pak také našly, a tak si holky chvíli "pohrály". Ony teda spíš sledovaly okolní děti a mentálně postižené dospěláky na lavičkách všude okolo :-). Člověk jim pomalu záviděl ten jejich stálý úsměv na tváři a radost ze všeho, co vidí...

Pak jsem si také musela vyfotit Václavák, když už jsem tam byla... Holky prohnaly holuby a měly z toho strašnou srandu. A výběr knihy snad ani raději nebudu popisovat. Já udělala totiž zásadní chybu, že jsem si nevzala kočár ani Zappky. Takže Kiki byla rázem jako chobotnička a hodlala pobrat co nejvíc knížek najednou. Musela jsem ji celou dobu držet v náručí a moc jsem toho nevybrala. Kája hučela, že by také chtěla něco koupit a nechtěla držet přáníčko, co jsme vybraly... Paráda. Výběr byl pak tedy dost rychlý a vlastně pomalu ani nevím, co jsem si to odnesla domů!!! Ale snad se bude tetě líbit :-))). Ona to pochopí...




A to jsem ještě slíbila Báře, že stihnu dorazit do podlah, abychom se dohodli na realizaci pokládky lina v MUMu... Bylo za minutu pět, když jsem vystupovala z busu a oni měli do 17h. Tak jsem šla rovnou na hřiště, kde mi Bára poreferovala a zítra se půjdu na to lino podívat znovu sama...

Příště si takový "pěkný" výlet MHD asi rozmyslím :-). Okolí našeho bydliště bude příjemnější :-).

Den 157.

Pondělí

Malé zlobivce je dnes 1,5 roku! Byly jsme v poradně. Váží 10kg a měří 79cm (Kája v jejím věku 9kg a 78cm). Naše pani doktorka má dovolenou, tak jsme byly u vedlejší a bylo to takové "rychlé". Žádné vyptávání se, co umí nebo neumí. Jen jí změřila, zvážila a řekla, že má asymetrický hrudníček a že to bude chtít asi rehabilitovat. To ať se pak dohodnu s naší pani doktorkou. To bylo vše. Pak jsme byly ještě chvíli na hřišti s Emičkou a Viktorem...

Já vím, že se nemá moc porovnávat, ale dnes mi to nedalo a otevřela jsem Káji deníček a koukala, co ona v 18ti měsících :-). Holky jsou vážně úplně jinačí. Kájinka v té době už nenosila plínku, jen kalhotky. Mluvila pomalu ve větách (miminkám říkala: "Potěm pldělko!" Na Meganku volala: "Potěm Meňo!"), skloňovala :-). A u naší Kikinky zářím, když z jejích úst slyším "máma"! "Táta" říká něžňounce a nejoblíbenější je stále "Bába". Snaží se říkat "Ahoj", ale je to takové táhlé Áááá, ale u toho mává, tak se pozná, že to je pozdrav :-D. Úžasně kývá hlavou - ano, ne. Ukáže vše, co chce... Nočník nepoužívá. Ví, že se do něj čůrá, ale neumí to pustit. Ukáže, že kakala do plínky, ale to je tak všechno. U ní to chce čas. Je v porovnání s Kájou naprosto samostatná a nekňourá. Pohodářka, co má ráda lidi. Je pravda, že se začíná trošku stydět, ale to ji většinou brzy přejde. Kájinka byla jinačí závisláček :-))).

Obě to jsou moje prdelky. Kdyby byly stejné, byla by to nuda :-). Ráda je pozoruji, když se spolu smějou, hrajou si nebo se i zlobí. Je na nich vidět, že se mají rády.

Dnes mi z těch mých zlatíček už tak trošku tekly nervy. Měla jsem dva psy, do toho sbalené věci a čekala jsem, kdy si pro nás přijede taťka a odveze nás k babičce na zahrádku, aby se mohly holky koupat. Kiki zůstala stát ve vchodu, Kája, že chce Benjieho a Megan stála se mnou u dveří a trpělivě čekala, až se Kiki uráčí hnout z místa. Ta ovšem stála a vypadala, že má OFF. Občas by mě zajímalo, co se jí v té chvíli honí v hlavě (stojí, kouká do blba a já se můžu vztekat, prosit, smát se, nadávat... a ona jen stojí a přemýšlí). Kája začala venku ječet, že Benjieho nechce, že jí neposlouchá, ať si pro něj jdu (já stále stála a držela ty vchodové dveře, v jedné ruce Megan a v druhé tašky). Zkusila jsem promluvit na Kiki, zda už se hne a půjde za náma ven. Ne, ta stála a asi si říkala, že jsem ještě málo vytočená. Káju jsem tedy donutila, aby mi psa přivedla a dala mi vodítko do ruky. Pak jsem se s Kiki rozloučila, že teda jdu bez ní (s tou to ale nehne), tak to Kája hned letěla a že ji odvede (na Káju tohle platilo totiž vždycky a ještě dnes to na ni zabírá :-)). Výborně, obě holky byly před barákem.

Chtěla jsem, aby se ještě psi vyčůrali, než přijede Aleš, ale Kristýnka si usmyslela, že půjde k vedlejšímu vchodu (viz foto) a tam se uhnízdila. Kája ji hodlala odtáhnout, a tak řvala. Řvala pak i Kája, že Kikina nechce jít... A já jen stála a usmívala se. Když přijel soused a začal se na holky usmívat a říkat, jaké to jsou princezny, řekla jsem mu, že mu je dám a ani za ně nic nechci :-DDD.

To byla úleva, když jsem viděla přijíždět auto...

Po obědě usnuly obě. To vám bylo takové ticho, že nic lepšího přijít nemohlo. Napsala jsem tetě Radce, zda nechce s Eliškou přijet a ta s radostí souhlasila. A tak jsme měly i milou společnost. Sice mě začala dost bolet hlava, ale rozehnal to paralen. Už jsem se viděla zvracející u záchodové mísy...

Kristý dnes přišla na chuť velkému bazénu. Do dneška tam nechtěla a hned se sápala ven. Asi ji dostala malá Eliška, které se to líbilo, a tak se pak také rochnila jako ta správná kachna...

Den 156.

Neděle

Dnešní den byl ve znamení přeměny dětského pokojíčku. Ráno jsem se probudila s tím, že by to chtělo pořídit holkám palandu. Kristýnka má na svoji malou postýlku tak trošku "alergii", že když jí tam položím, je za chvíli s pláčem vzhůru.

Vyrazili jsme tedy dopoledne do Ikey a šli jsme téměř najisto. Jelikož máme nábytek v dětském pokojíčku v barvě javoru, nějaká dřevěná palanda nepřicházela moc v úvahu. Vyhrála to tato palanda a k ní jsme ještě vzali nějakou nižší matraci pro Káju na horní patro. Kájinka byla taaak nadšená. Když jsem se snažila zjistit, který baldachýn se jí líbí, tak mi stále opakovala, že ta postýlka (nad kterou byl ten baldachýn vystavený) se jí nelíbí, že ona chce tu svojí novou palandu! :-) Dali jsme si rychlý oběd a museli jít naložit tu novou postel! Nebo by se už Kája asi zbláznila...

Radost nám trošku překazil přepravní rozměr palandy. Já už předem věděla, že bude náš taťka tak trošku pěnit. Ale našlapal to tam. Bez nás, ale zavřel i kufr! :-) Tak jsme šly zatím na skákací hrad a hřiště. Přijel si pro nás a auto vypadalo také neponičené, tak jsem si oddychla. Rychle jsem doma vyklidila pokojíček, nafotila Káji postel (než ji taťka rozebere) s tím, že ji dám na net a mohlo se začít šíbovat s nábytkem a stavět tu PALANDU!

Kája nadšeně asistovala. Kristýnka naštěstí spala. Když se probudila, byla děsně nadšená i ona :-).

Teď už obě spinkaj ve svých nových postýlkách a já bych si moc přála, kdyby tam vydržely až do rána... Nepochybuji však o tom, že první noční kojo bude už tak ve 12! Ale má to výhodu - jen si vedle ní lehnu a je to! Také by mě zajímalo, kolik nás ráno bude u Kiki v posteli :-DDD.

Den 155.

Sobota

Kájinka spala u babičky. Ráno šly na houby a po obědě nám ji vrátila. Kristýnka se opět sama zabavila a já se pak nestačila divit, co vše plavalo v akvárku! Ona miluje vodu (akvárko, psí misku, umyvadlo, louže), kamínky a hlínu. Když se něco takového ocitne v její blízkosti, je mi jasné, že si toho všimne a "pohraje si".

Večer přijel děda Kůťa s Denisou, aby holkám popřáli k svátku. Uvařila jsem večeři, tak jsme si pochutnali na kuřecí polévce a pečeném kuřátku. Holky vzaly Denisu do pokojíčku a ukázaly jí celé jejich království :-). Kristý pak byla u dědy na klíně a celou dobu se dloubala v nose! To se zase něco naučila. Posledních pár dní v něm stále něco loví. Doufám, že si tam nic nestrčila. A Kájina, ta měla zase svůj den. Vše, co jsem po ní chtěla, tak "negovala". Nevím, jak jinak to napsat. Prostě když jsem po ní chtěla, aby si šla sednou k dědovi na klín, že je vyfotím společně, tak NE! Když jsem chtěla, aby si zkusila trička, co jí přivezli, tak NE! NE!NE a zase NE! Po kom ona je taková dubová palice???!!!

Den 154.

Pátek - Kristýnka má svátek!

A tak Kikinko naše malinká, přejeme Ti vše nejlepší k Tvému druhému svátečku! Buď stále taková veselá, zdravá a pohodová holčička...

Kájinka si dopoledne na balkoně všimla, že za barákem jsou malá štěňátka Dandie Dinmont teriérů. Sousedi mají výstavní čubinu a 4 malá (7 týdnů stará) štěňátka. Dnes je vzali poprvé ven, aby se seznámila s travičkou :-). Byli úžasní. Hned jsem vzala holky a šly jsme je pomazlit. Malý Angel (na fotce) si mě získal asi nejvíc. A zrovna on je ještě volný.

Odpoledne jsme zaběhly do MUMu pofackovat pár věcí. Takhle to tam teď vypadá. Bude nová podlaha, tak jsem fotodokumentovala "před", a třeba bude i někdy "po" :-).


V poledne mi přivezl Míša UV filtr PRO1 Digital. Měla jsem hroznou radost. Dostala jsem i brožuru o všech možných filtrech, tak budu studovat... Každopádně změna je, doufám, viditelná. Fotky byly už v náhledu barevnější. Bohužel holky moc při focení nespolupracují, a tak je většina "zádovek". Ale i tak mám z filtru velkou radost a ještě jednou moc díky! :-)

A zde je náš oslavenec :-)

Když přijel Aleš z práce, jeli jsme pro novou žehličku. Jsem se tak nějak informovala, co po nové žehličce chtít, a tak mám jednu pořádnou Philipsku doma. Manžel mi ji teď vybalil a zprovoznil a vyčetl v návodu, že ji vlastně ani nemohu používat! V odstavci DŮLEŽITÉ se píše: Osoby s omezenými fyzickými a duševními schopnostmi nebo nedostatkem zkušeností a znalostí by neměly s přístrojem manipulovat, pokud nebyly o používání přístroje předem instuovány nebo nejsou pod dohledem osoby zodpovědné za jejich bezpečnost.

A tak jsem si oddychla, že konečně končí mé večerní mučení se s žehličkou v ruce! U nás v rodině je totiž ten fyzicky a duševně zdatný a zodpovědný jedině manžel :-DDD. No tak tedy řekl, že na mě u toho žehlení bude dávat pozor...

Jdu tedy vyzkoušet ten bílo-modrý zázrak, který na mě čeká na žehlícím prkně. Jsem zvědavá na tu sílu parního rázu (150g). Doufám, že to bude žehlit samo! :-)

Den 153.

Čtvrtek

Další den strávený ve společnosti lidiček, které máme moc rádi! Když večer odjeli, chtěla Kája rychle napsat nějaký dopis, který jim prý pošle ráno poštou. Diktovala, ať napíšu, že je máme moc rádi a ať zase brzy přijedou... A už ji zase zajímá, kdy my pojedeme k nim (u snídaně chtěla jet po obědě do Německa :-)).

Oběd vařila teta Katka. Ač bez korunky, byl vynikající a já jí za něj teď tak trošku proklínám, neboť jsem se nechutně přecpala a i k večeři jsem si dala (včetně zbytků po dětech) tolik, že na Aleše nezbylo! Ale musím říct, že on sám pronesl, že má chuť na řízek, a tak jsem to do sebe narvala pod tlakem s klidným srdcem. On by si totiž dnes náš taťka zasloužil nějakou speciální večeři (prostě pořádný flák masa), ale bohužel přijel pozdě večer a ještě jel rychle na další jednání, a tak mi stihl dnešní novinky říci alespoň cestou v autě od babičky k nám.

A já v sobě dusím hroznou radost. Prostě tomu stále nevěřím a raději to nechci říkat nahlas. Jsem na něj hrozně hrdá a vážím si ho. Je dobrý v tom co dělá a dnes jen dokázal, že si ho konečně musej začít zase v práci hýčkat... Od 1.8. se snad vše mění k lepšímu a minimálně do konce roku to tak zůstává. Snad pomohlo to hafo čtyřlístků, co jsem poslední měsíce nasbírala. Ale největší zásluhu na tom má samozřejmě on sám! Tak mu fandím a držím palce...

K dnešku jsem se tak nějak upnula a jsem ráda, že jsem měla kolem sebe Katku, Alexe a Neny a nemusela být celý den nervní. Nervní jsem stejně byla, protože si Aleš myslel, že bude ve 2 hodiny doma a on nikde. Nevolal, telefon nezvedal... Jednání se protáhlo a on se moc omlouval, že se ani nemohl rozloučit...

Tak Katko, Alexi a Neny, děkujeme moc, že jste u nás byli a že jsme si to všechno tak hezky užili!!! :-)

Den 152.

Fotečky by teta Katka :-)