Den 93.

Neděle

Dny na mém blogu naskakují nějak moc rychle... Děti jsou čím dál větší a šikovnější a my dva máme radost, že je máme.

Dnes jsme se společně moc nasmáli. Dnešní den byl moc a moc fajn a já si uvědomila, že jsem hrozně šťastná, že mi nic nechybí a že mám kolem sebe moc fajn lidičky... Takový ten pocit, kdy se v duchu jen usmíváte a bojíte se něco z toho říct nahlas. Prostě jsem si to užívala a když jsme jeli od našich, drželi jsme se s Alešem na ruku a to je pro mě vždy takové to nevyřčené "jsem ráda/rád, že tě mám"! Někdy mám pocit, že kdybych to řekla nahlas, vše bych zkazila. Možná je to chyba, možná si dotykem a pohledem řekneme víc než slovy...

Sranda byla už od rána... Holky řádily s tatínkem v posteli (babička přivezla ráno Káju a jela chytat ryby - to jako akvarijní :-)), já vyvenčila hafíky a snažila se doma něco rychle udělat, než se mi holky začaly plést pod nohama. A tak jsem vymyslela, že jeden z nás vezme děti ven a druhý doma rychle vyluxuje, vytře a uvaří oběd! Čekala jsem, že doma budu já, ale byla jsem vyslána na hřiště.

Před obědem si Káju zase babička vzala k sobě, my si dali oběd a když se Kristýnka vyspinkala, jeli jsme do Písnice na dortíček a kávičku. No, byla to mňaminka! Ségra je čím dál lepší v pečení. V úterý letí na dovolenou, a tak mi ukázala nové plavečky - moc hezké! Dovolenou jim v dobrém závidím. Také bych ráda někam "vypadla", změnila prostředí a bylo by mi úplně jedno kam :-).

U našich jsem si nafotila zvířátka. Je to tam taková malá farmička :-). Z Ary je už úplně jiný pes. Získala určité sebevědomí a pěkně řádí. Veselá je stále stejně. A nikdo by už nepoznal, že někdy kulhala. Pěkně přibrala a srst jí zarůstá. Ještě chvíli a bude z ní nádherný pes...

Dokonce se stihli naši vrátit brzy od tety z hor, a tak se Kikinka pomuchlala s babičkou a dědečkem.

Dostali jsme domů vajíčka, ředkvičky a dortíček a ještě se s mamkou a ségrou zajeli podívat na jeden krámek, který mají kousek od baráku... Aleš si hrál s myšlenkou vlastních chovatelských potřeb, ale spíš to vypadá, že ne. Nejvíc to vázne na kapitálu...

Ara (po 6ti týdnech u našich)

Od našich jsme jeli pro naše dva hafany a převezli je k babičce Vierce, kde řádila Karolínka s malým Míšou od tety Magdy.


Golf se u nás zabydlel skvěle. Má rád svůj klid a většinu dne prospí. Ven chodí s chutí a už mají dokonce s Megan sladěné kakání :-). Občas se mi povede to sebrat i do jednoho pytlíku :-DDD. Jediné, co ještě nemáme moc vychytané, je nastupování do výtahu, kde už stojí Megan. S tím má Golf prostě problém a musím ho tam vždy natlačit. A dnes jsem ho dokonce zvedla do náruče a dala do kufru, neboť odmítal i skočit do auta, kde už byla Meguša :-). A že je ho kus! Ještě že nemusím nikam tahat a nosit Meganu :-DDD. Ta váží asi jak já (no, teď už možná vážím víc jak ona a to se fakt nemám čím chlubit!).


Domů jsem se vydala pěšky s hafíkama. Tatínek odvezl holky autem a zatím jim dal večeři. Megan se zase za námi táhla jako... A teď spí a má nějaké živé sny :-). Cestou jsem si na louce vyfotila moje milované kopretiny!

A teď šup, šup, vyžehlit pár kousků prádla a tradá se pomazlit s Alešekem :-).

PS: Si tak žehlím a došlo mi, že jsem zapomněla napsat, že se Kája zbavila strachu z potápění a při dnešním večerním koupání nedělala nic jiného, než že měla hlavu pod vodou. Byla jsem s holkama ve vaně a když se přede mnou ponořila poprvé, jala jsem se ji hned vytahovat s tím, že se mi topí dítě a že bude celá vyděšená! Ona se vynořila a hrozně se smála. Já koukala jak blázen. A Aleš mi říká: "Ty nevíš, že se umí potápět??? Já myslel, žes jí to naučila ty!" :-D. Prý měl úplně tu samou reakci, když se před ním potopila poprvé. Tak prý trénují na potápění v bazénu. Kája měla hroznou radost, jak jí to jde a hlavně, že se umí potápět jako NENYNKA! Ona jí to totiž minule hrozně záviděla...