Den 87.

Pondělí

Jsem marod, je mi zle a těším se, až zaberou atb. Už včera večer mě začal bolet krk. Ale tak nějak jinak. Nebylo to klasické angínové bolení. Ráno jsem vstala a cítila, jak mě nad klíční kostí stále bolí, ale nic hrozného to nebylo. Přišlo mi, že jsem se blbě přeležela. Ještě jsem šla do MUMu a během dopoledne jsem cítila, jak se mi tam zvětšuje boule. :-(

Na nic jsem nečekala a ve 13h jsem se vetřela k naší obvoďačce. Sestra se sice tvářila jako bubák, nechala mě vycukat v čekárně (ono je to od 13h jen pro zvané), ale doktorka mě vyšetřila, předepsala atb a poslala na ORL kliniku na Bulovku, ať mi udělají sono. Ona ta boule je totiž fakt na divném místě. Teplotu jsem měla vzýšenou a v krku trošku zarudlo.

A tak nás taťka odvezl, ač nerad, na Bulovku. Já to tam tak nemám ráda. Opět se mi to potvrdilo. Sestřičky příjemné a ochotné, ale mladá pani doktorka se tvářila značně otráveně a nepříjemně. Moc slov nenamluvila. Řekla, že to může být uzlina nebo štítná žláza zvětšená od infektu a že mě objedná ještě TENTO TÝDEN na sono. Trošku jsem nechápala. Sestra mě poslala po 2 minutách u pani doktorky na chodbu s tím, že papíry mi přinese a objedná mě.

Když mi donesla zprávu a žádanku na sono, byla nadšená ze středečního termínu. Já už méně. Doufám, že do té doby zaberou atb a boule zmizí. Že budu moci normálně polykat a otáčet hlavou. A na žádné sono nebudu muset cestovat!

Musela jsem pak ještě běžet do lékárny a do pokladny zaplatit regulační poplatek. Doma jsem odvedla Káju na hřiště a s Kiki šla domů. Když přijel Aleš, usnula jsem a probudil mě s uvařenou večeří. JJ, to bych si nechala líbit každý den :-).