Den 76.

Čtvrtek

Dnes ráno jsme zaspali... První se probudila Kristý. Stále jsem si v polospánku říkala, kdy zazvoní ten budík... A on nezvonil a nezvonil, tak jsem se koukla na telefon a tam hodin jak na kostele! To byly fofry!!! Školka se stihla na poslední chvíli.

Káju odvezl do školky taťka a jel na odběry krve. Pani doktorka z nefrologie ho má pod kontrolou... A já kontroluji, aby na ně opravdu chodil. Určitá buzerace z mé strany musí být, protože, co se chození k doktorům týče, je to bída. To nemluvím o tom, že kašle na svého Bechtěreva... :-( Vždycky slyším nějaké výmluvy. Tak hlavně, že pak nefňuká...
Taťka přijel po odběrech domů. Trošku nezvyk, mít ho tu. Možná trošku vopruz, protože tím narušuje můj dopolední program :-). A tak když byl doma, dovolila jsem si usnout při uspávání Kristýnky. Probudím se, Kristý ještě spinká... Říkám si, že jsem spala nějak dlouho. Manžel stále doma, tak jsem byla v klidu, že zase tolik hodin být nemůže. Nedalo mi to a houkla jsem na něj, kolik je?! A vcelku klidná odpověď: "Bude jedna!" Moje už ne zcela klidná odpověď: "A co Kája?!!!" A tak tatík šupajdil do školky...

Od Kájinky jsem ke dni matek dostala krásné srdíčko na špejličce, co dělali ve školce. V neděli ho musím vyfotit...


Odpoledne jsme šly ven. Kristýnku jsem neměřila, ale zdálo se mi, že teplotku nemá. Další den doma bych asi nepřežila...

Na hřišti bylo zase známých a kamarádek... Holky si pohrály a byly spokojené. Jako odměnu dne jsme si daly kopečkovou zmrzlinku a jednu donesly i taťkovi domů.

Balím Káje batůžek... Zítra pojede s babičkou Ilonkou, strejdou Lukáškem a tetou Lucinkou k tetě Jarce do Orlických hor. Tak doufám, že si to tam užije :-). To bude doma klid...