Den 291.

Úterý

Horečkování pokračuje. Když Káje horečka klesne, není na ní nic, co by svědčilo o nějaké nemoci. Ptala jsem se, zda jí něco nebolí. Nebolí. Chce jít ven nebo touží po návštěvě... Pomáhala mi s Kiki vykrajovat skořicová srdíčka, pak se sebrala, lehla na sedačku a bylo znát, že teplota leze nahoru...

Po odpoledním spaní (usnula ona i já, jen Kristýnka ne) jsem jí naměřila 40,8! Byla rozpálená jako blázen, třásla se zimnicí... Tak nastalo chlazení (vlažné sprchování), napatlala jsem jí tvaroh na kotníky a zabalila, dávala hodně pít a snažila se ji uklidnit. Stále jen brečela, nic nechtěla, když se na ní Kiki koukla, tak kvičela... Srazily jsme to! Byla to fuška, ale kleslo to. Dokonce dostala chuť k jídlu a dala si s námi normálně věčeři (opět vypadala, že jí vůbec nic není). Aleš se hnal domů, myslel, že pojedeme na pohotovost a ona ho přivítala s úsměvem.

Uvidíme, jaká bude noc. Když bude horečkovat dál, půjdu ráno k doktorce a Aleš tu pohlídá Kristýnku.

Teď večer jsme měly malou vánoční besídku v MUMu spojenou s vyráběním... Umotala jsem si rychle svíčku z včelího vosku a rozloučila se. Pro klid duše jsem raději doma.

Dnes nebylo co fotit. Špatné světlo, ukňourané děti... Tak jsem v MUMu cvakla obrázek nějaké šikovné maminky, která tam v pondělí chodí na výtvarku. Ještě nedodělané, ale mě se to moc líbí...



Teď mohu jen doufat, že noc bude klidná a po horečkách nebude ani stopa...

Je 23:40, Kája má za sebou další otužování ve vaně... Probudila se a měla 40,2 :-(. Nese to statečně. Dokonce má dobrou náladu. Přála si pustit pohádku a s úsměvem na ni kouká a vše komentuje... Asi blouzní z horečky, nevím. Každopádně je to příjemnější než to její odpolední brečení... Mám holky u sebe v ložnici a tatínka odsuneme do pokojíčku. Budu klidnější...