Den 284.

Úterý

Dnes je venku hodně špatné světlo. Nedalo mi to a vyfotila jsem kytičky na balkóně. Je první prosincový den a mě to tam tak krásně kvete :-).



Kristýnka spí už dvě hodiny, Karolínka je o patro níž u Nikolky babičky. S Nikčou jsou správná dvojka. Obě prťavky prťavé, co pusu nezavřou a moc hezky si hrajou. Snad už babičku nebrní hlava :-). Čekám, až se Kikča probudí a vezmu je na oplátku k nám...

Koho zajímá naše nekojící story, tak hlásím, že dnes se konečně začínám cítit lépe. Prsa už nebolí, nemusím odsávat a cítit se jako krkavčí matka, která má mlíka a dítěti nedá... Kiki si také zvyká a když řeknu, že prostě není, tak sice poklepe po prsíčkách, vzdychne, ale dál nevyžaduje. Občas se přistihnu, že když jsem zabraná do něčeho v PC a chci mít od ní chvíli klid, beru si ji na klín a vytahuji tričko... V ten moment bych si nejraději plácla přes ruku! Tričko stahuji a hlásím, že není, že má maminka aua... Pomazlím a raději jdu něco dělat :-).

Dnes mi Kiki pomáhala čistit potkany. Naháněla je tu po bytě a vracela je horem do otevřené klece a oni odcházeli spodními dvířky. Ještě že slyší na jméno a rádi se vrátí :-). Aleše vždy může klepnout pepka, když zjistí, že se "někde" procházejí a holky neví, kde. Jednou zapomněly Hopsiho na palandě, pak jsem našla Tchilliho na poličce v jídelně... Kikča má teď zkoumavé období, a tak je ráda zavírá do skříní a dokonce už byli i v pračce. Jsem jí tedy neustále za zadečkem, hlídám a vysvětluji, co teda v žádném případě nesmí!!! Jsou to neuvěřitelná kontaktní a milá zvířátka. Chápu, že na ně může mít někdo fóbii a štítí se jich, já je vidím ale jinak a nedám na ně dopustit :-).

Moje prateta, když zjistila, že máme potkana, tak pronesla, že už k nám nikdy nepřijede (a dodžuje to). Dokonce se jednou hádala s tříletou Kájou, že je Basík hnusné zvíře... Kája si stála za svým, že to tak není :-). Když má přijet taťka, klec přesouváme do ložnice, aby je neviděl. I on měl pocit, že sem nevkročí...

Když jsem si přinesla domů Basíka (dárek k mým narozeninám od tety Katky), Aleš se se mnou dlouho nebavil. Tenkrát pronesl, že jednou Káju kousne a poletí k popelnicím... Pak byl on ten, kdo si s ním večer chodil povídat a dělali spolu "bílý sex" (oblíbený vtip mého muže - prostě deš a uděláš celou ledničku!). Díky tomu byl Basínek dost obézní (něco přes 600g) a brzy nám odešel (v necelých 2 letech)... Nešlo to být bez myšáka. Kája byla na Basínkovi dost závislá a prostě jí chyběl. Objednala jsem tedy u chovatelky nového. Měla jsem štěstí, že zrovna měla mláďátka z chovu, kde byli extra hodní a klidní myšáčci a ani neměli geny, které by vedly k obezitě jako tomu bylo u Basínka. A tak se dostal k nám do rodiny Tchilli (teď mu byl v listopadu rok).

Kiki rostla a začala si Tchilliho přivlastňovat a Kája si ho samozřejmě bránila. Byl přeci její... A tak jsem opět kontaktovala chovatelku a začala zjišťovat, jak moc náročné by bylo k Tchillimu dát parťáka.

Hopsiho přijal Tchilli báječně. Je to prostě nekonfliktní myšák a hrozně miloučký. Kluky jsme začali postupně seznamovat a už druhý den spolu spali v pelíšku. Kája měla radost, že má nového kámoše a Kiki byla spokojená, že jí jejího Tchilliho už nikdo nebere :-).

A můj muž už každému říká, že nejlepší zvíře pro děti je potkan :-D.

Jedinou nevýhodou je jejich zápach. Prostě déle jak týden je nečistit nejde. A pak jejich ostré drápky, které se musí pravidelně stříhat.