Den 264.

Středa

Dnes má přijet babička Ilonka, tak se snažíme, aby to tu chvíli vypadalo jako u lidí a ne u čuňátek :-). Marně jsem se snažila roztřídit hračky a dát je na své místo... Za hodinu měly místo jiné a zrovna tam, kam nepatřily... Využila jsem tedy chvíle, když šla Kiki spát a Kája koukala na pohádku. Rychle jsem to vše opět přerovnala. Teď sedím, malého škůdce mám na klíně a nehodlám ho pustit z dohledu! Jen chviličku, ať to tu, prosím, vypadá uklizeně :-).

V troubě se mi peče kuře, na sporáku bublaj brambory. Kája chtěla babičce upéci bávoku, ale došla vajíčka... Nevadí, babička určitě zase drží nějakou dietu a my bysme jí to tou bábovkou akorát kazily :-))).

Na babičku se moc těšíme, nebyla tu od začátku června. Tak snad si chvíli užije holek a já si s ní večer stihnu pokecat. Nějak poslední dobou není kdy. Když mám čas já (při odpoledním spánku Kikči), tak nemá čas ona a když by ho ona měla večer, uspávám zrovna děti, a pak jsem ráda že jsem ráda...

Kája za mnou před chvílí přišla a říká: "Maminko,až bude sníh a budou ropuchy, můžu si jednu utrhnout a slízat?" :-DDD Já na to, že samozřejmě může :-DDD. To budu čučet, až si v zimně dotáhne domu zmrzlou ropuchu...

Dnes se Kája rozhodla, udělat z Kikči modelku. Hrozně jí prudilo, že jí Kiki neposlouchala a nechtěla si oblíknout kalhoty, které jí Kája připravila. To jsem slyšela samé: "Ne, to NE!" A na to se ozvalo: "Kikino, už toho mám dost!". Pak Kája chtěla, aby měla Kiki culíčky. Udělala jsem jí tedy culíčky. Dva. Než jsem stihla udělat Káje jeden, byly ty dva dole. Takže znovu dělat culíčky... Pak rychle fotit, neboť "MODELKY" byly připravené. No, moc dlouho je to nebavilo. Culíky byly rychle dole a bylo po přehlídce :-D.


Za chvíli přijde tatínek, nechám mu děti a pádím na gymnastiku. Dnes budu na děti sama. Vendy stále nemocná, Radka dnes nemůže... Snad tu pak najdu spokojenou babičku, kolem ní šťastná vnoučátka a usmívajícího se muže :-D.

Holky se s babičkou pěkně vyřádily. To tu bylo srandy! Hlavně když hrály na schovávanou. Babička byla vždy na sedačce. Buď pod dekou nebo pod županem. Kája vždy děsně překvapeně řekla: "Už tě mám! Vidím, jak se třese deka!" (smíchy) :-DDD

Pak se holky předháněly, která dá dřív babičce potkana na rameno. Vysvětlovaly jí, jak jsou myšáci cvičení. Třeba Hopsi, když ho Kája dá na zem, tak neuteče. Myslí si, jak ho hezky vycvičila, ale pravda je někde jinde... On je prostě od přírody plachý a bojí se odejít :-DDD. Tchilli, ten je zase od přírody trpělivý myšák. Drží a ještě se u toho usmívá...

Kikča byla z babičky tak rozjetá, že usnula až po 21. hodině, což u ní není zvykem. Těším se, že ráno půjdou budit babičku a né mě! :-D