Den 262.

Pondělí

Kristýnka. Někdy se mi zdá už tak velká a někdy je to stále moje malé mimi... Třeba dnes, když se nemohla pořádně probudit po dlouhém odpoledním spánku a ještě u mě dospávala...

A pak se na ni podívám a vidím, jak už je samostatná, jak si umí poradit v takových situacích, kde bych to ani nečekala...

Často si říkám, že už brzy skončím s kojením... Ale asi mám na tom větší závislost než Kiki. Tak ráda bych spala celou noc, ale neumím se zatím rozhodnout a říct si: "Tak dost! Mlíko došlo!" Asi je to tím, že nemám sílu být teď tvrdá a prostě nedat. Je to i pohodlné a vím, že bez kojení už třeba nebudu mít ani tu chvíli pro sebe, když malá po obědě spí. I Kája s koncem kojení skončila i s odpoledním spánkem... A o to se zatím nechci připravit. :-( A tak jsem stále někde mezi. Chvíli si to užívám, chvíli mě to točí. Potřebuji se zdravě naštvat, potřebuji, aby mi Aleš řekl, ať už se na to vykašlu... Potřebuji sílu... A já si teď přijdu tak vycucnutá...



Kája se dnes probudila v 5 hodin. Přišla za mnou, že jí bolí bříško. Chvíli na to se pozvracela a opakovalo se to pak ještě 4x. Teplota šla nahoru a moje nálada dolu :-(. Kristýnka plná elánu škodila, kde mohla. Největší zábavou bylo řezat Káju kuchyňským náčiním. Vždy si vytáhla nějakou vařečku a šup na Káju. Hrozně se jí líbilo, že ta u toho tak kňučí. A pak jsem tady hulákala já...

Vyloženě jsem se těšila na to, až přijde Aleš z práce a já mu tady nechám holky a pojedu na gymnastiku. Tam jsem si s dětma zacvičila a doplnila si tím trochu energii... Člověk občas potřebuje vypadnout a vypnout. Posledních pár dní začínám být alergická na slovo: "Mamíííííííí". :-)))