Den 283.

Pondělí

Vypadat jako blbec umí každý blbec. Z neblbců pak jenom ti opravdu mazaní...

Dnes nemám žádnou fotku, která by stála za to. Nemám ani dobrou náladu. Hormony působí a já se s tím celý den peru... Odskočila jsme si od počítání MUMové kasy, přečetla si něco, co jsem raději ani číst neměla... A tu kasu už dnes taky nedopočítám. Asi půjdu spát.

Ráno moudřejší večera...

Den 282.

Neděle

První adventní neděle je téměř za námi. Kája nadšená, že dnes zapálíme jednu svíčku, zítra druhou, pak třetí a čtvrtou a budou Vánoce! :-) Ještě že tak rychle to nebude...



Mám za sebou krušnou noc. Kristý toužila po prsíčku, já nedala... Pěstičkama do mne bušila a nešťastně volala: "Mamííí!" Ráno vstávala už v 6 hodin. Pochopila, že vážně nedám, a tak si šla raději hrát... V krámě jsem jí koupila první krabici Sunaru. Samozřejmě žádné nadšení z onoho mlíčka. Nevypila ani jednu malou lahvičku. Musím ale říct, že to snáší asi lépe, než já. Jsem celý den protivná, startuji na první našlápnutí. Prsa jsou přelitá a bolí. Když už se to nedá vydržet, odsávám... Těším se, že toto mé rozhodnutí mi přinese alespoň odměnu v podobě prospané celé noci! Ale kdy to bude, to nevím :-).



Večer, když tatínek koupal holky, jsem vzala Meganku a foťák a šla se podívat na svítící stromeček u nás na Chvalech... JJ, Vánoce se blíží...

Večer mě pobavil Aleš. Kristýnka si přinesla oblíbenou knížku se zvířátky z LESA... Já mu říkám: "Ptej se jí na zvířátka a ona ti bude ukazovat, kde jsou..." Aleš: "Kde je ovečka???" Kiki se zamyslela a pronesla: "Neni!" A já myslela, že mě klepne. On se ani nepodíval, zda tam nějaká ovečka je! V lese se ovce vážně moc nepohybují... Ještě že to naše dítě je tak inteligentní a ovečku ani nezačalo hledat :-D. Tatínek to pak napravil a byl mile překvapen ze znalostí lesní zvěře té naší malé lištičky...

Den 281.

Sobota

Ráno jsem se vytratila s holkama z bytu a nechala taťku spát...

V MUMu byl sraz únoráčků 2008 (z rodiny). Účast nebyla hojná, ale měla jsem radost, že jsem mohla holky po hodně dlouhé době zase vidět a pokecat si.

Aghuš přinesla santovské kostýmky a chtěla, abych jí nafotila Fíka a Áju. Z výsledku byla nadšená. To je pro mne vždy ta největší odměna!

Do kostýmku jsem narvala i holky (Kája dostala vel. 80 a Kiki 62 :-D), ale Kája mi mou snahu o focení sabotovala. Prostě se nehodlala usmát... Takže těžké zklamání pro maminku (potřebovala bych občas kurz Respektování)!


Holky zorganizovaly přímo mikulášskou nadílku, a tak byl dnes asi první Mikuláš v republice :-).


Doma nás čekal taťka (zrovna snídal - v poledne, proč ne...). Děti přejedené sladkostma, tak jsme oběd odsunuly a šly do hajan. Kikině jsem dala naposledy trošku cucnout prsa. Nevím, zda to vydržím. Zvyk je holt zvyk a já se přistihuji, že když kňučí, tak už automaticky vytahuji tričko (pak ho zase stáhnu dolů a hlásím, že došlo). Děsím se noci. Alešovi už jsem řekla, že s Kristýnkou spí on... Držte mi palce! Není mi lehko na duši...

Z poledního spánku mě probudil zvuk žehličky. Nevím, co se stalo, ale můj mužíček vyžehlil celou polovinu velké hromady prádla (hlavně povlečení...). Druhá prý čeká na mne, ale i tak jsem v duchu jásala a vzala si dobrovolně vysavač a vysála celý byt (to je taťky víkendový úkol)...

A teď dokonce vaří večeři! Už se těším, jak si pochutnám... No jestli to bude takhle pokračovat i dál, tak mě čeká hezká noc (až do chvíle, než se probudí Kiki na první noční kojení)...

Den 280.

Pátek

Dnes je Kristýnce 22 měsíců. Letí to... Holka moje mi od rána dělala radost. Vydržela jí celý den suchá plínka! Jen když jsem večer přišla z venčení, hlásila mi, že čůrala do plínky. Ale i tak to byl úspěch a já měla radost...

Ráno u nás probíhalo krapet hekticky. Připravila jsem Káje věci s tím, že až přijdu z venku, bude oblečená a jedeme do školky. Houkla jsem na Aleše, ať vstává, že už je dost hodin. Přijdu před Penny a tam cedule, že z technických důvodů zavřeno. Tak jsem ještě rychle volala Hance, že je ohrožena svačinka do školičky a že když už jdu na vedlejší sídliště, rovnou koupím pečivo do MUMu. Pak se řítím domů s tím, že jedem... a doma nahatá Kája, za ní pobíhá Kiki s vařečkou a děsně se směje. Já už se tak nesmála. Aleš pochrupkával a já nadávala... To to lítalo!

Školička proběhla v klidném duchu, jen Kikča se každou chvíli dožadovala prsa (což už u ní není zvykem) a mě došlo, že dnes jsem si tak v duchu vytyčila jako den, kdy "jednou" seknu s kojením (Káju jsem také kojila 22 měsíců)... Prso jsem nedala, ale kojit jsem také ještě nepřestala :-(.

Po školičce jsem si to hnala do školky, ze školky na poštu, kde byla taková fronta, že jsem to vzdala... Pak rychle dát Kristýnku spát a po spaní jsme pádily do MUMu, kde jsme měly sraz s Andy a Šárkou.



Dorazila i Vendy. Dnes jí je 12 let a mamča jí k narozeninám vzala do kadeřnického salónu a ta vám tak prokoukla! Změna veliká, ale sluší jí to :-). A já se opět přesvědčila o tom, jak je ten svět malý... Stříhala jí kadeřnice, která mi před 4,5 lety udělala senzační účes v jednom salonu a když jsem tam chtěla jít znovu, už tam nebyla (osamostatnila se a já nevěděla, kam se přestěhovala)... Tak už vím, kde je :-). Ale jsem teď objednaná do Lysé, tak to vyzkouším nejprve tam s tetou Lídou.

V MUMu se děti vyřádily, já s Luckou udělala vánoční výzdobu (takovou originální :-)) a pokecala s Andy. Také jsem chtěla pár fotek u stromečku, ale děti byly večer už krapet protivné a neměly moc chuť pózovat. Zde jedna Andy s téměř dvojčátky :-D. Kiki je o 2 dny starší než Šárka. Dnes do sebe zkušebně pošťuchovaly, jednou zachraňovala Andy Kikču před kousancem, ale jinak klid a mír :-). A představte si, co měla Šárka opět ve vajíčku! Že to neuhádnete???!!! (Kdo čte její blog, jistě ví :-D)

A teď večer jsme měly s holkama z MUMové rady premiéru konferenčního hovoru přes skype... To jsou vymoženosti :-)!!!

Den 279.

Čtvrtek

Ráno se jelo konečně do školky. Bylo vánoční focení, tak jsem ráda, že bude mít Kája fotečky pro babičky, dědečky a tetičky pod stromeček... A už vím, jak docílit toho, aby se dítě hezky na fotce usmívalo! Pan fotograf dětem řekl, aby řekly: "Smrdíš!" Jééé, to se smály jedna radost :-D. No, opravdu jsem zvědavá na ty fotky...

Cestou ze školky jsme jely kolem koní a Kája si přála zastavit. Tak si pohladila koníky. Před barákem jsme potkaly tetu Lídu s Holinkou, Nelinkou a Andělem (toho teď hlídají), a tak se šlo ještě venčit. Jsem pak jen doufala, zda Kristýnka rychle usne, abychom stíhaly ve 3 hodiny vázání věnců v MUMu.

Vendy má zítra narozeniny, napsala jsem jí, ať se staví, pokud má čas. Ráda přijela, a tak jsem jí mohla dát dáreček (ony zmiňované naušnice z recyšperků). Pak nám krásně zabavila děti v herně a my si mohly v klidu vázat ty naše věnce... Holka jedna zlatá!

A zde je můj letošní výtvor. Pravda, "věnec" to není, ale moc mi ladí k misce na cukroví a konferenčnímu stolku :-). Tak alespoň nějaká ta radost dnes...

Den 278.

Středa

Dnešek se táhl ve smutném duchu... Nemohla jsem myslet na nic jiného než na Diny a její rodinu. Zapálila jsem si svíčku a stále nemohla pochopit, proč zrovna její manžel...

Pak člověku dojde, že si musí vážit každé minuty strávené se svými blízkými, nikdo totiž neví, kdy už tomu tak nebude... :-(

Pak je tu kamarád Lucky, Marek, po kterém už několik dní pátrá policie, rodina i kamarádi... A bez výsledku :-(. Pro jeho nejbližší je to to nejhorší, co může být...

Je mi smutno... Všechny bych chtěla dnes obejmout a říci, že zase bude dobře...



Dnes jsem nebyla schopná něco dělat. Doma jsem jen vyluxovala a snažila se zabavit děti, šlo mi to těžce, myšlenkami jsem byla jinde. Pak jsem s holek pomocí uvařila oběd a chtěla uspat Kristýnku. Nepovedlo se, tak jsem je šla vyvětrat ven i s Megušou. Kdo by řekl, že je konec listopadu???


Docela se těším, až půjde zítra Karolínka do školky, doma už se vyloženě nudí. S Kikčou dělaj blbosti a mě je to dnes tak jedno... Myšky moje malé, ještě že vás mám...

Den 277.

Úterý

Jako vždy, když nemám žádnou fotku, cvaknu rychle děvčata s myšákem. Dnes to vyhrála Kiki. Kája se šklebila, že se fotit nechce... Kikča je teď ve věku, kdy se moc ráda usmívá do objektivu, tak je škoda toho nevyužít :-).



Ráno jsem byla slabá jako moucha. Ač Kája vypadala, že jí vůbec nic není, vzala jsem ji raději k doktorce. Ta řekla, že už to má nejspíš zasebou a že jsem to asi nejvíce odnesla já. Kikči kakání je od zoubků... Doporučila mi vzít si Torecanový čípek a holkám dala cucalí homeopatika.

Aleš dnes zůstal doma a vzorně se staral o holky a uklízel byt. Já se vyhrabala z postele ve 14:00 a cítila, že čípek pomohl. Mám doma zásoby ještě od doby, kdy jsem byla těhu s Kristýnkou. To jsou si zažívala úplně stejné zvraceníčko, kdy ani voda ve mne nezůstala.

Odpoledne už jsem byla schopná chodit a starat se o holky, tak jel Aleš do práce a něco nakoupit. Doufám, že teď už bude zase jen líp...

PS: Ale nebylo špatné spát tolik hodin vkuse! Si ani nepamatuji, kdy se mi to poštěstilo :-).

PSS: Teď jsem se zase vytočila. Koukám, že akce ala odvodník stále nekončí. Teď na mne zvonil jeden slušně oblečený týpek. Jeho vystupování už ale tak slušné nebylo. Značně zadýchaně mi sdělil, že je od telekomunikací. Je prý ohlášený a už tři dny nám mělo na nástěnce viset, že máme mít připraveny poslední tři faktury a občanský průkaz. No nevěřila jsem vlastním uším ani očím. Jak může být někdo tak drzý?!!! Tak jsme mu oznámila, že o ničem opravdu nevím a to jsem zástupce vchodu a že by mě moc zajímalo, kdo ho sem pustil! Máchal mi před očima občankou, ale poděkovala jsem mu a zabouchla dveře s tím, že když chci něco řešit ohledně telekomunikací, volám si svým oparátorům přes mobilní telefon. Onen týpek sešel o patro níže a jeho písničku zkoušel dál... Pan soused ho vyprovodil úplně stejným způsobem jako já a frajerovi nebylo trapné zvonit na vedlejší byt!!! To je doba, to by jeden... (to co já dělala non-stop do dnešního rána)

Den 276.

Pondělí

Dnešní den začal tak nějak normálně. Ráno jsem Káju odvezla do školky, Kristýnce nic nebylo, a tak jsme šly normálně do MUMové školičky. Vyfotila jsem v MUMu novou polici a poličku na keramiku. Pak také šátkující maminky... Před svačinkou jsem začala cítit, že se se mnou něco děje. Když jsem viděla jídlo, bylo jasné, že pokud hned neodejdu, asi se pozvracím.








Došla jsem domů a padla do postele. Alešovi jsem zavolala, aby vyzvedl Káju a Radce, že se mnou dnes na gymnastice nemůže počítat. Ještě jsem se s ní dohodla, že jí dám Káju, ať si jde zacvičit.

V rámci možností jsem spala. Kiki se mnou. Kája koukala na pohádky a byla hodná. Odpoledne to začalo. Zvracela jsem jako Alík. Než si přišla Raduš pro Karolínku, Kája hlásila, že jí pobolívá bříško a neví, zda nepůjde zvracet. Gymnastiku jsem jí tedy zatrhla, a to zase spustila slzičky, že chce jít moc cvičit... Ještě že nešla. Chvíli na to zvracela i ona a hned usnula.

Celý den mi splynul v jeden velký spánek a v jedno velké zvracení. Vím jen, že několikrát jsem volala Alešovi, ať rychle přijede domů, že nezvládám...

Noc stále také za to. :-(

Den 275.

Neděle

To vám bylo zase ráno... Před 6. hodinou začala Kristýnka zvracet. Pozvracela co mohla a ještě 3x to pak zopakovala. Večer padnu za vlast!

Chtěli jsme jít na návštěvu k Haislínům, tak jsem to odvolala a jsme doma. Aleš vzal alespoň Káju ven. Zaúkolovala jsem je, co mi mají koupit, abych mohla začít péci perníčky...

V poledne jsem vzala hafíky ven a skočila při tom do Penny pro rohlíky...

V klidu si nakupuji. Všímám si ostrahy, jak na mě blbě kouká (to pokaždé, když mám na hlavě kšiltovku). Jdu dál a vidím divného týpka v kapuci, jak má v prázdném košíku narvanou igelitku věcma a rozhlíží se... Říkám si, že na toho by si měl dát hlídač pozor! Beru rohlíky, platím a odcházím. Odvážu psy a jdu pomalu domů. Po chvíli vidím, jak rychlostí blesku zdrhá onen podezřelý chlapec v kapuci s onou plnou taškou zboží. Vím, že jistě neběží na autobus a mám děsnou chuť začít křičet, běžet za ním a alespoň mu podrazit nohy... Koukám, zda za se vůbec někdo z krámu namáhá za ním běžet. Nikde nikdo. Podaří se mi akorát zahulákat: "Ten hajzl zase něco ukrad!" V ten moment začne Megan varovně štěkat (také se jí vůbec nelíbil)...Bylo vidět, jak hoch nadskočil, ohlédl se a asi i do kalhot něco pustil... Megan jsem moc pochválila (asi byla překvapená, neboť většinou dostane za štěkání vynadáno :-)). Benjiemu to bylo jaksi putna, ten měl jiné starosti (jaký patník očůrat a tak). Jsem si pak říkala, co to je za dobu??? Všichni jen kradou, podváděj a jak je vidět, nic si z toho nedělaj, neboť jim to krásně prochází...

Asi nemá smysl se rozčilovat, já sama s tím nic neudělám. Hlídač v krámě je také k ničemu a pochybuji, že mu to někdo strhne z platu... A nemít dnes s sebou Megan, tak asi ani tu pusu neotevřu :-(.






A teď se jdu uklidnit přípravou těsta na perníčky...

Večer jsme s holkama i pár perníčků upekly... Holky s nadšením pomáhaly. Moje nervy!!! :-) Ale perníčky jsou výborné. Snad poprvé mám dobrý recept.

S Alešem jsme měli večer bojového ducha :-). Skončilo to totálně zmáčenou koupelnou a holky jen koukaly, zda se jim rodiče nezbláznili :-D. Chudinky malý. Kája z toho měla srandu, ale Kikča moc nechápala, proč po sobě tatínek s maminkou cákají studenou vodu :-D.

A Kikča už se celý den držela. Nezvracela, neteplotkovala, tak snad jí jen nesedla včerejší večeře...

Den 274.

Sobota

Dnes jsme měly s holkama z VŠ sraz. Sešlo se nás 5. Majda oznámila velkou novinku! V květnu z ní bude mamina, tak mám velkou radost (byla první, která se z nás vdala)... Teď je na řadě Pája a Lucka, tak jsem zvědavá, která z nich to bude :-). Nedorazila akorát Anička, která je na dovolené.

Jak já si to užívala... Těch pár hodin bez dětí, to vám byl relax! :-) Tak si to snad zase brzy zopakujeme...

Den 273.

Pátek

Moje kytičkatá nádhera dnes jela na focení. Na policejní focení. Doma mi leží policejní záznam o výslechu mého manžela ve věci PODVODU pana XY. Jeho jméno jsem si hodila do googlu a nestačila se divit, kolik lidí bylo podvedeno. Doufám, že na něj brzy dojde!!! Takových důvěřivců, co mu naletělo... A své peníze nikdy nevidělo. :-(

Doufám, že pro nás to tímto končí a moje kytičkatá nádhera mi bude dál hodně dlouho sloužit...

Dopoledne jsem byla ve školičce, pak naložila Kikču do auta a jela pro Káju. Kiki usnula, tak jsem před školkou čekala, než půjde někdo známý, abych ho poprosila, aby mi u auta počkal... Naštěstí šla Míša s Martínkem a u Kikči mi počkala. Kája nutně potřebovala domalovat obrázek, tak jsem ji cvakla. Vyfotila jsem i Emičku s Adélkou. Adla hodila úžasný výraz :-D. To bude mít Bára radost, až jí to pošlu.





Kikču jsem přenesla domů a ještě uspala (zlaté prso), Kája šla k Nikolce. Když se Kikča vyspinkala, dostala oběd a šly jsme ven. Venku skoro nikdo, tak jsme se šouraly domů. V MUMu se svítilo, šly jsme se podívat, kdo tam je. Byly tam holky a erární děti. Tak pádila Kiki do herny a já si dala v klidu kafčo a pokecala. Pak šly holky dělat betlém z keramiky a já dostala nápad na vánoční dárek pro babičku Ilonku. Ta nikdy nic nepotřebuje, vše má na krámě a tak dostane výtvor, který jí snad potěší. K tomu jsem ale potřebovala Kikču i Káju, a tak jsem volala Ivetce, ať přivede Kájušu i Nikolku...

V MUMu jsme byly do večera, doma už na nás čekal Aleš a připravoval večeři. Tak jsme ji společně dodělali a pochutnali si na karbanátkách, které jsme už dlouho neměli. Já pak vyvenčila hafušu a šla nakojit Kristýnku. Usnula jsem asi dřív, než Kikča. Po dvou hodinách spánku mě probudil hlas babičky, tak jsem se vyhrabala z postele. Chtěla jsem vidět Sněženky a machry, ale prospala jsem je. Zítra je snad nezaspím.

Jsem ještě stále napůl spící a moc mi to nemyslí. Už se vidím, jak zase nebudu moci usnout, když jsem se teď tak hezky prospala... :-(

Den 272.

Čtvrtek

Dnes bych si spíš řekla, že musí být pátek 13.!!!

Včera se manžel vrátil domů až po půlnoci. Takže se dá říct, že dneska... Babička u nás spala. Když přijeli, vyprávěli, že babičce zmizelo všechno zlato. O nic jiného zlodějům nešlo. Vyházeli vše, co mohli a nikdo nic neviděl ani neslyšel :-(.

A před chvílí volal manžel. Už se smál... Prý to s těma policajtama nekončí! Volali mu z jiné služebny a to kvůli mému autu!!! Ano, stalo se přesně to, co jsem tenkrát vyřkla nahlas, když jsem viděla v televizních novinách zpávu o tom, jak jeden autobazar rozprodal auta jiným bazarům aniž by zaplatil majitelům aut...

Zítra se musí s autem a všema smlouvama o koupi a zaplacení dostavit na místní služebnu. Tam už si asi o něm budou myslet svoje :-). Včera tam byl kvůli krádeži, zítra kvůli autu... Kutale, Kutale, jestli tě nezavřou, to bude sláva!!! :-DDD

Ujistili ho, že auto nám nezabaví, že si ho jen nafotí a pak proběhne soud...

Chce se mi brečet i smát... Já ani nevím, co se mi chce. Nic se mi nechce, jen sedět a tupě zírat, to se mi chce!

Dostala jsem za úkol připravit všechny ty smlouvy od auta, ale další chybička se vloudila!!! Všechny smlouvy máme u finančního konzultanta, takže jsem ještě obvolávala jeho. Normálně už by to bylo hotové, ale bohužel jeho asistentka byla 2 týdny na antibiotikách a teď marodí on. Pokusí se prý alespoň smlouvu naskenovat a poslat mailem... Fakt super!!! Mám se těšit ještě na něco??? Že by do třetice něco jobového???



Brzy bude večer a vypadá to, že snad poklidný :-).

V poledne mi Kristýnka předvedla její první hysterák. Jooo, období vzdoru se blíží. Byla jsem mile překvapena, že to se mnou ani nic moc nedělalo. S Kájou jsem to prožívala daleko hůř. Teď si jen říkám, že přišla nová vývojová vlna a že se mi dítě vyvíjí, jak má :-).

Odpoledne jsme zašly na hřiště. Sousedka mi říkala, že kolem poledního slyšela z venku hrozný řev: "Mamííííííí,mamíííííííííí!" a šla se podívat z okna :-). Prý se pobavila a konstatovala, že Kristýnka už začala mluvit :-DDD.

Na hřiště přišla na chvíli i Evča s Lucinkou. Včera se Aleš od jejího manžela dozvěděl, že čekají dvojčátka! Fíííha, docela mě to zaskočilo. V duchu jsem si říkala, že jsem docela i ráda, že Kristýnku nemám 2x :-))). Evče jsem gratulovala. Říkala, že byla z toho hodně mimo, když jí to doktor řekl. Už si na to asi zvykli a čeká je přístavba jednoho pokoje k jejich stávajícímu bytu. Tak jim přeji, aby to do léta stihli a mimoušci byli zdraví...

Lucinka je o 2 měsíce mladší než Kiki. Je to pěkný čertík (Beran ve všech směrech), tak to Evča nebude mít ze začátku asi snadné. Nabídla jsem se jí, že jí kdykoliv Lucinku pohlídám a v létě stejně trávíme 14 dní u babičky (sousedí s Haislínama), tak se budu snažit být co nejvíce nápomocná...

Den 271.

Středa



Teď jsem celá mimo. Před chvílí přijela tchýně (nečekaně) s tím, že jí asi někdo vykradl byt :-(. Tak se Aleš sebral a jel tam s ní... Prý řišla domů a překvapilo jí, že má otevřené kuchyňské skříňky a vše vyházené. Parchanti nejspíš vypáčili dveře ze zahrady... A to si babička ještě myslela, že si u nás zapomněla včera telefon. U nás ale bohužel není, takže ho nechala doma :-(. Ten vyzvání, ale nikdo ho nezvedá...

Normálně by u ní byla neteř, ale ta je nemocná, tak i Benjieho měla u sebe v práci. Ještě štěstí, že toho babička na ukradnutí moc nemá. Ale i tak to je dost nepříjemné :-(. No, jsem zvědavá, s čím se Aleš vrátí domů...

Ufff, sekat jim ruce, hajzlům!!! Pardon, ale to mě vždycky vytočí... Muselo to být vytipované. Věděli, že tam nikdo není a využili tmy na zahradě.

Zpět ke dnešku. Dopoledne jsem byla s holkama v MUMu. Nějak jsem se ráno nebyla schopná vykopat z pelechu, abych včas dopravila Káju do školky. Tak jsem ji omluvila a šla mi pomáhat do školičky. Byla jsem tam sama. Hanka ještě zůstala doma s Lucinkou a přišly stejně jen 4 děti. Všichni marodí. I Natálka má opět nějakou angínu. Jsem docela ráda, že s ní Kája byla v neděli jen chvíli venku. Ale ony si brzy přitáhnou domů zase něco jiného, toho se nebojím :-).

Po obědě šla Kája k Nikolce a Kristýnka spinkala. Pak jsme daly Kristýnku a Elišku na hlídání Páje (byla u Radky ještě s její Danielkou) a jely s Radkou, Kájou a Dominičkou na gymnastiku. Neměla jsem dnes žádnou fotku, tak jsem vzala foťák s sebou. Tak malá rychlá koláž z dnešního cvičení.

Kájouš mi dává... Radka ukázala z legrace kotoul z roztažených nohou. Kája se toho chytila a začala dělat jeden za druhým. Tak jsme řekly holkám, ať to zkusí. No, skoro žádná to nezvládla. Ale když jsem chtěla po Káje normální kotoul, byl to děs a hrůza :-DDD. To mé dítě se trošku vymyká normálu.

Ještě jsem chtěla dnes napsat, jakou radost mi dělá, že Kristýnka používá nočníček. Doma chodí nahatá a sama se chodí vyčůrat a dokonce i vykakat. S velkou slávou pak nese nočníček na záchod a před spláchnutím zamáváme a rozloučíme se s bobíkem :-))). Ve školičce má normálně plínku, ale když chodí čůrat děti, chodí také a plínka zůstává suchá... Kočička moje. Bála jsem se, že u ní to snad nikdy nepřijde.

Teď ještě nějak šetrně přestat s kojením a bude to úžasný :-).

Den 270.

Úterý



Dnešní státní svátek jsme nijak vášnivě neprožívali. S mužíčkem jsme společně uvařili oběd (králíčka s knedlíkem a špenátem) a nacpali si pupky. Kristýnku jsem dala spát a s Kájou jsme čekaly na tetu Lucku s Lukášem. Jeli jsme společně na Černý Most do Cirkusu Praga - Kopecký.

V cirkusu jsem byla naposledy jako malá holka. Tak jsem se i těšila. Cirkus to byl malý, tak jsem si tak říkala, zda to není náhodou tím, že když jsem byla malá, zdálo se mi všechno velké :-).

Vybrala jsem nám asi ta nejhorší místa, co jsem mohla :-). Byl na nás namířený ohřívací ventilátor. A připadali jsme si, jako když sedíme u fénu... A foukalo to a foukalo... A my sundavali jednu vrstvu oblečení za druhou :-).

Představení jsme si užili. Na pár let mám zase vybráno :-). Káje zářila očíčka a ptala se, kde se to ti artisté naučili??? Tak jsem jí vysvětlila, že to je jako na gymnastice. Také se musí stále trénovat, aby to pak takhle hezky vypadalo. Když klaun chtěl nějaké děti do manéže, hlásila se :-). A když se mohlo jezdit na oslíkovi, už stála ve frontě :-). Na závěr představení se mohli jít děti svést na koníkovi a malých poníkách. Kája si mohla vybrat, zda chce cukrovou vatu nebo jízdu na koni. Vyhrál kůň :-).

Teta Lucinka holkám koupila takový blikací nesmysl a nějakou tu pouťovou sladkost... To bylo radosti, když to přinesla Kristýnce domů :-).

Doma byla babička Vierka. Přinesla ukázat holkám morčátka "naháče", co bude prodávat na krámě. Vypadaly jako prasátka :-).

Den 269.

Pondělí

Jak se mi ráno nechtělo z pelíšku! S Kristýnkou jsme šly vyvenčit Meganku, pohrály si a jely do Písnice pro Karolínku.

Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy mi plnou parou vrazila Ara zezadu do nohou a já se skácela (v jedné ruce Kristýnku a ve druhé foťák) k zemi. Při té příležitosti jsem si zvrkla nohu a málem přizabila svým pozadím Hakyma. V první chvíli jsem nevěděla, co se děje... Bylo to tak rychlé, že jsem pak vnímala jen šílenou bolest v kotníku. Holt Hakym musel být u mě a Ara ho provokovala... Ten po ní vyjel a ona chtěla co nejrychleji zdrhnout, jen jsem jí jaksi překážela v cestě.

Mamce se udělalo zle, hned viděla, jak musíme na rentgen... Naštěstí to nebylo tak hrozné. Dokulhala jsem se do koupelny, strčila nohu pod studenou vodu a stáhla si ji pak obinadlem. Čekala jsem, co bude. Pomalu to přestávalo bolet, a tak jsem vyrazila směr domov.



Doma jsme vzaly Megan a šly venčit. Kája nutně potřebovala kolo, a tak Kikča vytáhla motorku. Já se pomalu pajdala za nima. S Megušou jsme byly dvojka k pohledání :-). Obě pajdající na levou nohu...

Pak se jelo na gymnastiku. Tak prázdno tam už dlouho nebylo. Holt nebyly kroužky, jen gymnastky musely jít cvičit :-). Ve středu mi všechny holčičky odkývaly, že v pondělí přijdou. Přišla jich slabá půlka.

Díky volnu byla i tělocvična poloprázdná, a tak jsem mohla vzít holky dolů. Vyzkoušely si šplh a místo lavičky je dnes čekala nízká kladina. Kája mě moc potěšila a zároveň i překvapila tím, jak jí to šlo. Užívala si to a byla radost se u toho na ni koukat... Já měla také kladinu nejraději, a tak mne to zahřálo u srdíčka. :-)

Máme doma pavouka! Aleš si teď pár hodin hrál s jeho sestavením :-). Je dobrej! Já bych to bez návodu nedala... Zítra přijede moje ségra Lucinka s Lukáškem a Aleš ho od nich dostal v dubnu k svátku. Tak konečně bylo na čase ho složit :-))).

Den 268.

Neděle

To nám ten dnešek hezky začal... Holky začaly prudit v 7 ráno. Tak jsem si tak hlasitě postěžovala, že jednou bych se také chtěla vyspat já!!! A ono to fungovalo :-). Aleš opravdu vstal a zavřel za sebou dveře ložnice... To ticho! Ponořila jsem se znovu do hlubokého spánku a zdál se mi sen... Ve snu jsme dostali štěně. Nějakého nevychovaného bouďáčka a mě bylo vnitřně hrozně, protože jsem si uvědomovala, že to není na chvíli, ale na hodně let a že takové psisko vážně nechci... Řešila jsem, komu ho dáme, kdo si ho vezme a zda to tomu malému psisku moc nepomotá hlavu... A aniž bych to vyřešila, přišly mě mé princezny probudit.

Asi jsem neměla chtít spát déle než jsem zvyklá. Moje nálada byla značně podrážděná... Bolela mě také hlava od rýmy a byla jsem dost nevrlá. :-( Aleš mi připravil snídani do postele. Normálně by to byl můj sen, ale zrovna dnes ráno mne naštvalo, že na tom ohromném talíři, který mi přinesl můj choť, byly jen dva malé plátky vánočky a zbytek bylo ovoce. Kája s úsměvem hlásila, že to ovoce tam mám, abych měla vitamínky... A já na něj vůbec, ale vůbec neměla chuť :-(. Takže už asi dlouho snídani do postele nedostanu... :-)))

Bylo 9:30, když jsem vstala. Holky byly převlečené, nakrmené, ale nikdo nevyvenčil psa ani nešel nakoupit... Čekalo to na mě! Tak jsem si tak mumlala pod vousy, proč já musím dělat všechno a Aleš jen něco! Velká nespravedlnost! Oblékla jsem se, vzala hafušu a šla koupit ingredience na dnešní oběd. Pozvali jsme babičku (odměnou za včerejší večeři).

Měla jsem velký kus masa, tak jsem vařila dvě jídla, aby jsme nejedli to samé tři dny. Když jsem začala vařit, přišla babička... Když viděla mé psychické rozpoložení, vzala raději děti ven :-). Jen mě pobavilo, že když odešly, za chvíli se vrátila s tím, že Kristýnce "nikdo" nedal botičky :-D. Chudák malá, naštěstí si toho babí všimla ve výtahu.

Aleš začal vysávat a vytřel celý byt. Já vařila a u toho odskakovala zalít kytky a tak podobně... Bylo tu takové krásné ticho! Moje nálada se rázem vylepšila a dokonce jsem se i pobavila, když Aleš s mopem v ruce pronesl: "A nebylo nám dobře bez dětí?!!! Tady je takové ticho!" :-))) Začali jsme se kočkovat, kdo je chtěl a kdo ne... A stejně jsme se utvrdili v tom, že bez nich by to byla pěkná nuda :-).

Oběd už probíhal v dobré náladě. Všem chutnalo a náš "nejedlík" Kája si dokonce přidávala. Byl to docela risk, vařit rajskou, ale risk je zisk a byla výborná! Ona totiž u nás v rodině vaří rajskou zásadně babička (švagrová si ji u ní vždy nechá navařit do zásoby). Babí si dala hovězí s hráškem (jsem si říkala, že rajskou si asi nedá, když jí tím lezu do zelí :-) a měla jsem pravdu).

Babička se s námi po obědě rozloučila a šla s kamarádkou a Benjiekem na procházku. Káju si vzala ven Irča s Natálkou (holky se dlouho neviděly, a tak se Kája na Naty vyloženě těšila) a Kristýnka spinkala... Když jsem venčila Megušku, naháněla mě na mobil babička Ilonka. Vraceli se s dědou od tety z hor a napadlo je, že si vezmou k sobě Káju! Jak milá nabídka :-). Tak jsem Káje sbalila tašku a rychle jí zamávala (měla jsem strach, aby si to nerozmyslela :-)). Mamča před chvílí volala a říkala, jak si to moc užívají a jak je Kája hodná a pomáhá... Tak mám radost. Zas tak často se mi nestává, abych měla doma jen jedno dítě! A jedno dítě = žádné dítě :-))).

A tak jsem si zbytek odpoledne užívala s Kikinkou. Skočily jsme spolu do vany, pak si hrály v pokojíčku a malovaly vodovkama. Aleš si hrál jeho hry na X-boxu a všichni jsme si užívali toho, že nic nemusíme :-).

Jen večer musel ten náš malý terorista znovu do vany (tentokrát s tatínkem). Opět si dávala do vlasů (dnes mytých) "kostíkovou" masku. Čuně to je! Už aby spala :-).

Den 267.

Sobota



Dnes ráno bylo rozhodnuto, že se pojede k dědovi na koně. Aleš neměl zrovna nejlepší náladu (posledních pár dní má asi měsíční návaly či co), a tak jsem si sedla za volant já a odvezla rodinku za dědečkem (cestou jsme potkali nadměrný náklad a jednu objížďku, tak se cesta trošku protáhla)... Změna prostředí udělala Aleškovi dobře, domů nás vezl sám a teď dokonce i vtipkuje :-). Holt i muži mají své dny...




Vzali jsme s sebou i Meganku. Posledních pár dní vypadá lépe, je veselá a ani tolik nekulhá. Jelikož Lukáš (malý bílý koník) utíká z ohrady, byl zapojen elektrický ohradník a hafuša dostala ránu... Chudák stará, stáhla ocas a chtěla utéci. Naštěstí je takový závisláček, že se rychle vrátila ke své paničce a celou dobu si mne hlídala.



Myra a Oukyna byly pěkně od bláta, tak je děda hezky osprchoval hadicí, Denisa je vyluxovala a holky pomáhaly s kartáčováním...



Já jsem si mezi tím zašla do přírody vyfotit končící podzim... Listí už je skoro všechno na zemi. Našla jsem i pár jedovatých houbiček, ale kdybych sem měla všechny mé "úlovky" dávat, zaplácala bych celý blog. Tak jsem alespoň vyfotila Megušu v celé její kráse. Byla celá nesvá, neboť doma nechala její "děti" a neměla koho kojit...





Holky si zajezdily. Kája s nadšením, Kiki už tak odvázaná nebyla :-). Dědovi se zdála nějaká bílá :-), ale poslušně seděla a ani nedutala... Hlavička se jí kynklala ze strany na stranu a bambulka vtipně poskakovala...

Já se dnes také svezla. Myra byla hodná a nerozházela ji ani Megana, která si mne neustále hlídala. Co kdyby se paničce něco stalo, že!!!


Pak nám ukázala i Denisa, jak jezdí. Jde jí to! Mile mě překvapila :-).

Od dědy jsme jeli k babičce Vierce. Čekalo nás tam knedlo-vepřo-zelo. Cestou domů jsme si s Alešem říkali, jak to strašně rychle letí... Zdá se mi to nedávno, když se Aleše rodiče rozvedli a ono už to bude 5 let! Nikdo by to nečekal a přesto to tak je. Ale je zase moc fajn, že spolu dobře vycházej. Jen naše holky nikdy nenapadne, že babička Vierka a děda Kůťa patří (nebo patřili) k sobě. A takový je život...

Den 266.

Pátek 13.

Ani jsem si dnes nijak extra neuvědomovala, že je pátek 13. Proběhl v příjemném duchu bez nějakých zásadních katastrof :-).

Dopoledne jsme byly v MUMu. Pak jsem rychle uspala Kristýnku a těšila se, že po spinkání poznám osobně Andy se Šárkou. Kája už se také nemohla dočkat. Nejraději by šla Kikču probudit, aby celou akci urychlila :-). Ale dočkala se!



Bohužel už je teď brzy tma a než se ty naše holky vyspaly a Andy se Šárčetem dorazila, světla bylo hodně málo... Nastalo tedy rychlé cvakání a přesun do MUMu, kde se děti vyřádily a my si hezky pokecaly.





V MUMu jsem si dala sraz s Radkou Bradkou :-). Byla jsem za modelku, neboť zítra bude líčit svatebčany a potřebovala si to natrénovat. Hezký pocit, nechat se zkrášlit!

A u toho jsme povídaly s Andy a byla sranda... Člověk má pocit, že už se nějaký ten pátek známe, hned máme několik témat na rozebrání (díky blogu holt víme, co se u koho doma děje :-)) a holky měly v herně dalších 7 erárních MUMových dětí :-). Vypadalo to, jako když tam máme nějakou párty... Zkrátka fajn den!

PS: A už vím, po kom se Šárka jmenuje Šárka :-))). Ano, znám jen jednu Šárku (moji gynekoložku a bývalou gymnastku) a Šárče se jmenuje zrovna po ní!!! :-D Ten svět je tak malej...

Tak speciálně pro Katku, LEVU a ostatní zvědavky :-)



Foceno bez blesku, moc toho vidět není :-). Poprvé, co mám na sobě jiné stíny než hnědé, černé, růžové nebo béžové...

Den 265.

Ráno jsem měla v plánu na chvíli skočit do MUMu a vyfotit přednášku o třídění odpadu. Ale než jsme se vykopaly z bytu, bylo po přednášce, a tak jsme alespoň pomohly Zdeničce v herně. Holky už jsou obě v pořádku a být s nima další den zavřená doma, to už by bylo na mne moc...


Dnes skončila minivýstava recyšperků. Domů jsem si odnesla jedny naušničky a už vím, kdo bude jejich majitel :-). Doufám, že udělají radost...

Zde další ukázka z vystavených kusů:

Den 264.

Středa

Dnes má přijet babička Ilonka, tak se snažíme, aby to tu chvíli vypadalo jako u lidí a ne u čuňátek :-). Marně jsem se snažila roztřídit hračky a dát je na své místo... Za hodinu měly místo jiné a zrovna tam, kam nepatřily... Využila jsem tedy chvíle, když šla Kiki spát a Kája koukala na pohádku. Rychle jsem to vše opět přerovnala. Teď sedím, malého škůdce mám na klíně a nehodlám ho pustit z dohledu! Jen chviličku, ať to tu, prosím, vypadá uklizeně :-).

V troubě se mi peče kuře, na sporáku bublaj brambory. Kája chtěla babičce upéci bávoku, ale došla vajíčka... Nevadí, babička určitě zase drží nějakou dietu a my bysme jí to tou bábovkou akorát kazily :-))).

Na babičku se moc těšíme, nebyla tu od začátku června. Tak snad si chvíli užije holek a já si s ní večer stihnu pokecat. Nějak poslední dobou není kdy. Když mám čas já (při odpoledním spánku Kikči), tak nemá čas ona a když by ho ona měla večer, uspávám zrovna děti, a pak jsem ráda že jsem ráda...

Kája za mnou před chvílí přišla a říká: "Maminko,až bude sníh a budou ropuchy, můžu si jednu utrhnout a slízat?" :-DDD Já na to, že samozřejmě může :-DDD. To budu čučet, až si v zimně dotáhne domu zmrzlou ropuchu...

Dnes se Kája rozhodla, udělat z Kikči modelku. Hrozně jí prudilo, že jí Kiki neposlouchala a nechtěla si oblíknout kalhoty, které jí Kája připravila. To jsem slyšela samé: "Ne, to NE!" A na to se ozvalo: "Kikino, už toho mám dost!". Pak Kája chtěla, aby měla Kiki culíčky. Udělala jsem jí tedy culíčky. Dva. Než jsem stihla udělat Káje jeden, byly ty dva dole. Takže znovu dělat culíčky... Pak rychle fotit, neboť "MODELKY" byly připravené. No, moc dlouho je to nebavilo. Culíky byly rychle dole a bylo po přehlídce :-D.


Za chvíli přijde tatínek, nechám mu děti a pádím na gymnastiku. Dnes budu na děti sama. Vendy stále nemocná, Radka dnes nemůže... Snad tu pak najdu spokojenou babičku, kolem ní šťastná vnoučátka a usmívajícího se muže :-D.

Holky se s babičkou pěkně vyřádily. To tu bylo srandy! Hlavně když hrály na schovávanou. Babička byla vždy na sedačce. Buď pod dekou nebo pod županem. Kája vždy děsně překvapeně řekla: "Už tě mám! Vidím, jak se třese deka!" (smíchy) :-DDD

Pak se holky předháněly, která dá dřív babičce potkana na rameno. Vysvětlovaly jí, jak jsou myšáci cvičení. Třeba Hopsi, když ho Kája dá na zem, tak neuteče. Myslí si, jak ho hezky vycvičila, ale pravda je někde jinde... On je prostě od přírody plachý a bojí se odejít :-DDD. Tchilli, ten je zase od přírody trpělivý myšák. Drží a ještě se u toho usmívá...

Kikča byla z babičky tak rozjetá, že usnula až po 21. hodině, což u ní není zvykem. Těším se, že ráno půjdou budit babičku a né mě! :-D