Den 68.

Středa

Dnes dopoledne jsem se opět snažila poklidit. Nebo přesněji řečeno, udělat to nejnutnější. Chvíli jsem se věnovala focení zvířátek a Kristýnky. A když Kristý usnula, uvařila jsem oběd a pročistila staré fotky v PC. A že jich tam bylo!

Kristýnka Tchilliho vážně miluje. Sama si říká, abych ho vyndala. Dnes ho nehodlala ani Káje půjčit. A když jí ho vzala, spustila hrozný řev a strašně se rozčílila... Potkana jsem musela uklidit, protože pak řvala i Kája, že je Tchilli její a Kristýna jí ho vůbec nechce půjčovat. Kdyby mohly, tak by ho snad rozpůlily... No jo no, měla jsem po Basíkovi pořídit rovnou dva a byl by pokoj... Ale taťka nechtěl.

Venku jsme si utrhly šeřík, když jsme šly ráno s Kiki vynést odpadky a stavit se v MUMu pro prádlo. A tak jsem si ho cvakla. Zabrala jsem se tak do focení, že jsem si nevšimla, že mi Kristýna opět vyhrabala hlínu z kytky. A dost dobře nasátou vodou... Paráda. To by jí šlo. Že by byla zahradnice po babičce? Babí má dokonce vysokou hnojárnu :-). A u ní doma je také hlína skoro všude...

Když přišla Kája ze školky, stále by jedla. Jen něco snědla, už si šla zase pro něco jiného. Dokonce otevřela lednici a říká: "Bylas vůbec dneska nakoupit? Že tady nic není!" Ještě že neviděla můj výraz, zůstala jsem koukat s otevřenou pusou. Na tuto hlášku jsem vůbec nereagovala a naopak zavelela, že jdeme ven, nebo tady k tomu jídlu za chvíli vážně nic nebude!!!

Asi nám teď holka roste, protože co ta za poslední dny sní... Pro někoho normální jev, pro mě novinka. Naše Kája totiž jídlu nikdy moc nedala. A proto se teď divím, co vše umí spořádat.



Nápad, jít ven, měly naštěstí i ostatní kámošky s dětma. A tak jsme se sešly na hřišti a děti si zajezdily na kolech a jiných pohybovadlech... Největší úspěch měl ale Kristýny kočár. Speciálně dvojčata se o něj praly :-).



S tetou Irčou a Natálkou jsme zašly na zrmzku. Teta Káje stále něco kupuje, a tak jsem to chtěla Natálce vrátit :-). Během lízání zmrzlinky se přihnaly černé mraky a zvedl se vítr... A tak jsme šupajdily domů.

Před vchodem jsme potkaly prchající tetu Péťu s Verunkou, a tak jsme je pozvaly k nám, neboť bych doma s Kájinou asi nevydržela. Jen je chvíli doma, už hučí, ke komu půjdeme na návštěvu nebo kdo půjde k nám...