Den 45.

Pondělí, zánět spojivek...

A je to tu zase... Asi jsme byli moc dlouho "zdraví". Ráno jsem se probudila a měla oči zalepené tak, že nešly otevřít. Probudila jsem zbytek rodiny, zavolala k sestřičce, zda by mi nepřipravila recept a vyběhla se psem...

U doktorky jsem zaklepala, vykoukl nějaký důchodce, že si mám počkat. A já neměla čas čekat, venku pes, doma dítě, které muselo být v 8 ve školce... Pak vyšla jedna paní, a tak jsem se vetřela k sestřičce, která značně nepříjemně vyjela, že si musím počkat, že ona mi to teď nenapíše... Slyšela to doktorka, která zrovna přišla a říká: "Gábi, copak, pojďte sem a ukažte se mi..." No, to jsem dopadla... Ona je pani doktorka moc hodná, milá, ale také značně pomalá... A já počítala každou minutu. Chtěla jsem jen ten recept a jít, ale musela jsem jí ukázat krk, udělala mi výtěr... Řekla, že to mám opět nosohltan a oči že jsou ošklivé a že když kojím, tak vlastně ani nic nemůžu...

Domů jsem doběhla na poslední chvíli, psa, chudáka, ani nevyvenčila... Když odjel manžel s Kájou, oblékla jsem Kiki a šly jsme znovu s Megan ven, do lékárny a pro jídlo.

Kristýnce začalo z očí téct také. Když se mi po dopoledním spánku probudila, měla očička ošklivě slepená. Takže vypadáme obě jako králíci...

Měla jsem mít dnes další Pilates, ale omluvila jsem se. Káju jsem pustila s Míšou a Terkou ven a my dvě jsme se na ně koukaly z okna (alespoň jsem u toho ta okna umyla, takže mi zbývá jen pokojíček)...

Ještě že tu Míšu mám :-). Když byla malá, hrála si venku s Megan... Pak mi vozila Karolínku v kočárku a teď se mi občas stará o Kristýnku. Na ní vidím, jak ten čas letí. Když jsem se sem přistěhovala zpátky, byla stará asi jako je teď Kája. Za chvíli jí začnou zajímat jen kluci, tak budu mít po hlídání :-))).