Den 51.

Velikonoční neděle, Písnice - Ara (Asta)

Dnes byl krásný den. Takový pohodový (i když dopoledne tedy tak úžasné nebylo...). Po obědě jsme zajeli k prababičce Danušce. Vypili si u ní kafíčko a vyrazili k našim. Kája byla natěšená na Aru.

Ara (původně se jmenovala Asta, ale moc na to jméno neslyšela, tak ji naši přejmenovali na Aru, na kterou slyší úžasně) je nový člen rodiny. Oni jsou naši asi trošku blázni. Ale ještě že jsou, když se totiž Aře kouknete do očí, víte, že to za to všechno určitě bude stát...

Astu přivel její původní majitel k veterináři s tím, že má asi něco s kůží... Asta žila celý svůj život (je jí 1 rok) v kotci. Ven se dostala maximálně 1x za měsíc a možná ani to ne. K žrádlu dostávala zbytky a o tom, že existuje nějaká volnost, hra nebo procházka, neměla ani tušení. Byl to pes, který vykonával svou potřebu v kotci a přišlo mu to naprosto přirozené. Takže se ani nemohl nikdo divit, že měla kůži v takovém stavu. Milý majitel, když slyšel, co by ho stála léčba atb., zvolil variantu pro něj "nejlepší a nejpohodlnější" - psa uspat.

A tak díky panu veterináři, který přesvědčil majitele, že by to byla škoda a zajistil dočasný azyl pro Astu u jedné organizace, která pomáhá takto "nechtěným" pejskům, se Asta dostala až k mým rodičům.

V lednu přišli o Runinku. Bylo jí už 13 let a měla osud snad ještě horší než Asta, a tak když viděla máma oči Asty, bylo hned jasné, že pro toho pejska pojedou. Hakymkovi (malý kříženeček) bylo bez Runy moc smutno, a tak i taťka, který dalšího psa nechtěl, usoudil, že bez dalšího psa to nepůjde...

A Ara je fakt úžasná!!!

Tělo má oholené, aby se lépe hojila kůže, kulhá (hrozí jí dysplazie kyčelního kloubu na jedné zadní a jedné přední noze), ale doufáme, že to nebude moc vážné. Má za sebou totiž hodinové procházky, na které nebyla vůbec zvyklá... A tak u našich má klidový režim a kvalitní stravu. Legrační je, jak si chodí vše zahrabávat (hračky, jídlo, klacky...). Dobrota jí kouká z očí. Dává lásku a užívá si kontaktu s novýma páníčkama. To je pes, kterému můžete od začátku věřit, že nic neudělá.

Teď si jen všichni přejeme, aby se ty její kyčle daly zachránit...

Holky si to u babičky s dědou moc užívaly. Zvířátek je tu opravdu hodně - pejsci, kočičky (1 koťátko), slepice, králíčci... Teta Lucinka se strejdou Lukáškem (tak hezky se stále oslovují :-)) vzali holky na hřiště...

Dnes tedy provizorní fotky bez úprav, ale plné zvířecího kouzla :-).

Teď jdu dělat s mámou čtvrtletní DPH, tak snad to do zítra budeme mít hotové...