Den 40.

Středa, nuda...

Meganka, naše babuša. Je hrozné, jak ten čas letí. Byla dlouho štěně, a pak zase strašně rychle zestárla... Skoro nic mezi. Je to moje láska. Mám ji od té doby, co jsem se odstěhovala od našich a začala se starat sama o sebe. Bylo jí půl roku, když jsem si ji vzala z útulku. Nemohla jsem ji tam nechat, byla to láska na první pohled (a to z obou stran)...

Kde jsou ty časy, kdy to byl pes k neutahání :-). Všichni pejskaři si obešli své kolečko a já s ní další hodinu běhala po městě, házela míčky... Teď si obejde své kolečko a šupajdí domů, kde se třese na svou porci žrádla. A že jí chutná! Až jí někdy nebude chutnat, bude to s ní asi zlý...

O dnešku nemám pomalu co napsat. Unuděný a ukňouraný den. Do toho žádné optimistické zprávy od manžela z práce... Dobrý je snad jen to, že se mi chřipka nerozjela, průjem žádný a zvládám to jen se zvýšenou teplotou.

Holky měly dnes stále hlad, což je také dobré znamení. Když bude zítra hezky, půjdeme na chvíli ven. Dnes to počasí ani nelákalo...