Den 24.

Pondělí, fofr, pohotovost...

Dnes jsem si připadala jako nějaká výkonná asistentka. Stále jsem jen něco zařizovala, někam volala...

Ráno jsem přitáhla z MUMu dvojplotýnku. Ještě že mě na ten nápad navedla Lucka. Já už jsem asi dlouho doma nebo jsem už asi dost vykojená!!! Já si tady říkala, jak si tam budu chodit vařit, ale to, že to je přenosný vařič, který tam nikdo nepoužívá, to mi nedošlo :-D. Takže dnes bylo k obědu pečené kuře s bramborem a kuřecí polévka k večeři.

Karolínka mi odpoledne usnula, tak jsem zatím fotila nudící se Kristý, se kterou dnes šili všichni čerti a byla děsně protivná...

Pak se Kája probudila s tím, že jí bolí ouško. To už byl doma manža a já musela pádit alespoň na chvíli do MUMu (mám na starosti organizaci burzy a vše to řídím z domova!). Chvíli na to mi volal, ať se vrátím, že Kája brečí, že jí to bolí, Kiki se na něj věší a že on neví, co dřív.

A tak jsme zavolali tchýni, aby pohlídala prcka a jeli s Kájou na Bulovku. Než jsme vyrazili, měla 38,1, a tak dostala brufen sirup. Hned se jí ulevilo. Na pohotovosti ORL to stálo za to. Zrovna když jsme tam přišli, doktoři odcházeli. Že prý musí na sál. A "chviličku" máme počkat. Čekali jsme hodinu a čtvrt. Ještě štěstí, že doma hlídala babí a Káje bylo líp. Blbnula tam, jako by jí nic nebylo. Nedokážu si představit, kdyby tam přijel někdo s něčím fakt akutním. Takhle tam čekalo asi 5 lidí...

Doktor jí prohlédl a řekl, že to na zánět středního ucha nevypadá. Nezdálo se mu jen něco, protože se ptal, kolikrát jí ho píchali a ona v životě nic píchaného neměla... Vyfasovaly jsme kapičky a máme hodně smrkat. Byla ale děsně statečná, hezky držela a polupracovala. Ona to bude mít asi po mě :-). Já měla nemocnice a pány doktory vždycky děsně ráda.