Den 19.

Středa, všichni jsme marod...

Jaro máme tak akorát na balkóně v truhlíku...

Dnes ráno se Kája probudila dost brzy a přišla se mazlit. Pálila jako kamínka. Měla 38,5. Tak jsem jí hned omluvila ze školky. Pani učitelka Milena jí poslala hezkou sms, že na ní myslí a mám ji pozdravovat. Je super, že má takové fajn pani učitelky. Dnes měli jít na jehňátka, chtěla jsem se přidat a fotit... Tak příště.

Manžel také celé dopoledne "umíral". Vždy si vzpomenu na ten skvělý vtip: Co je smrtelná nemoc pro chlapa na 7 písmen? RÝMIČKA. To že já a Kristý ji máme už asi týden, to nevidí. On ji má právě dnes a je to to nejhorší, co mu může být... Docela se bavím. Ale po obědě jel do práce, nadopovaný paralenovým čajem...

Doma se toho moc nafotit nedalo. Leda tak hromady prádla, na které jsem včera ani nesáhla. Straší to tu už věčnost a mě odrazuje právě to ohromné množství. Dnes už se do toho pustím. Musím!

Dnes jsem přemýšlela, kde bych mohla vyfotit schody. Ale jelikož se nikam asi nedostanu, musela jsem vzít zavděk tou hrůzou, co mám před bytem... Stáří schodů je tak 32 let a podle toho to vypadá. To vám byla sranda to focení. Přemýšlela jsem, kde vezmu světlo. Napadly mne jen ty svíčky. To vám byl fofr! Jsem měla bobky, že mě uvidí sousedi a budou si myslet, že jsem se doma s dětma už úplně zbláznila. To máme na chodbách ještě čidla, takže donutit psa, aby mi nelezl na chodbu a nespínal světlo, také zážitek... A když tam nelezl pes, lezla tam Kája. Takže focení pak rychlostí blesku. Dvě minuty na to jsem slyšela, jak sousedům pod náma odchází návštěva :-). Rychle sfouknout a schovat se... Další pokus jsem už nedala. Uvidím, co zítra. Dopoledne třeba nebude takový provoz. Takže první zkušební schody jsou zde. Upravovala jsem je, aby alespoň trošku vypadaly zajímavě...