Den 16.

Neděle, cesta domů, MDŽ a můj svátek

Dnes nastalo velké loučení. Holky si dopoledne hezky hrály, kreslily si, blbly s Alexem (dokonce mu orazítkovaly celou hlavu a on se, dobrák, nechal)... Tak to holt bývá. Konečně se sžijou, přestane řev: "To je moje, já chci taky, já jí to nepůjčím...!" a my můžeme jet domů.

Byly tak sladký, když spaly...

Moc jsem si to tam užila. Takovou dovolenou jsem potřebovala jako sůl. Prostě vypadnout z domova, nemuset dokola dělat stále ty samé věci, které pak ani nejsou poznat, že jsem dělala... Jen by to mohlo být o kousek blíž.

Cesta ušla. Čekala jsem to horší. Nejdříve opět hrozně lilo, že stěrače měly co dělat (viz 1. foto). Pak jsme chytli hodinovou "Stau". Jeli jsme krokem a za 45minut ujeli asi jen 2 km. Holky v tu dobu naštěstí spaly, jinak nevím, nevím, co bych dělala... A vše to bylo jen kvůli tomuto zúžení!!!

Na chviličku vykouklo i sluníčko, ale v dálce už bylo zase černo. Odpočítávala jsem zbývající kilometry do Prahy a v duchu se modlila, aby to holky vydržely bez řevu a kňourání. Domů jsme přijeli v 7 večer.

Babička nám připravila večeři, oznámila, že pes nám začal hárat a ten její z toho ani nežere. Tchilliho jsme šli hned pustit, aby se proběhal, neboť babí ho moc v lásce nemá... A k svátečku mi tu na balkoně přichystala truhlíky s jarníma kytičkama, tak jsem měla velkou radost. Zítra si to musím pořádně prohlédnout, teď už je tma.