Den 358.

Sobota

"Dnes se fotit nebudu!"


Dnes bylo v plánu nakupování potravin, neboť doma nebylo už ani z čeho vařit. Babička měla přijet dopoledne, a tak jsem byla spokojená, že jí necháme holky a pojedeme. Ovšem naše babí zapomněla, že je pozvaná ke švagrové na oběd, a tak bylo vše jinak... Co dát dětem jíst, čím nakrmit hladovou hlavu rodiny??? Tak jsem vzala Káju, psa a šla do číny pro naše oblíbené nudle "tři nitky" a pro tatínka voňavou kachničku s rýží...

Po obědě chtěla hrát Kája nějaké hry, a tak jí tatínek vymyslel jednu novou. Prý "na spinkání". Kája nechtěla dodržovat pravidla, zato tatínek, ten ji hrál děsně poctivě! Až z toho vážně usnul. Po spinkání si vymyslel jednu dospěláckou hru "na uklízení". Tu jsem ale odmítla hrát zase já. Dopoledne jsem toho měla plné kecky...

Babička přijela odpoledne a večer si vzala holky k sobě. Přišla jsem s nápadem jít do kina, ale Aleš začal hrát onu zmiňovanou hru "na uklízení". A tak jsem se i na chvíli přidala a debordelizovala holkám pokojíček. Z kina asi nic nebude, ale nebudu mu, v jeho chuti si hrát, bránit :-D.

A teď bych měla začít hrát hru "na žehlení", ale nevím nevím, zda si nezahraji rovnou "na spinkání".

Tak místo spinkání nastala rychlá akce - rezervace, naskočit do auta a jet na AVATAR... Ty jo, já nebyla v kině ani nepamatuju! A zrovna takový dlouhý filmík. A do toho 3D (můj první 3D zážitek). Jsme oba rozlámaní, mám otlačený nos od brýlí, ale fajn pocit, že jsme si vyšli také konečně společně a bez dětí!!! :-)

Tak teď vám přeji dobrou noc...

Den 357.

Pátek

Můžete hádat, třikrát, kde jsme dnes zase byly! Ano, u doktorky. Kája má virózu :-(. Probírala jsem s ní její imunitu, ale je to přesně tak, jak jsem říkala. Dítě si prý buduje imunitu do svých 8 let. Teď mají prostě "usmrkánkové" období. Dřív se to tak neřešilo. To děti lítaly venku s nudlí u nosu a řešila se vždy jen horečka. Teď už se každá zvýšená teplota sleduje... A tak mi bylo řečeno, že není třeba do ní cpát multivitamíny a jestli chci něco na podporu imunity, doporučila mi sirup Imunoglukan. A tak pro klid duše (hlavně tatínka) jsem ho koupila a budeme ho dávat...

Padla na mne z toho všeho opět taková depka, že se mi dnes vůbec nic nechce. Je tu takový nepořádek, že kdyby sem někdo přišel, asi by nevěřil vlastním očím, ale já mám nějaký útlum či co... Tak jsem si alespoň zlepšila den rychlofocením holek... Už se tak těším na sluníčko!!! Tak alespoň fotky s nádechem léta se mi dnes povedly...





Večer jedu na kontrolu s Hopsim. Tchilli už také pořádně pšíká, tak váhám, zda ho rovnou nevzít s sebou. Další cesta do Stodůlek by se mi nechtěla podstupovat...

Tak jsem se rozhodla vzít na veterinu i Tchilliho. Udělala jsem dobře. Nejspíš to chytl od Hopsiho, který je teď už zdráv. Místo něho dostal atb Tchilli. Nemá to tak silné jako to měl H., tak snad to bude rychle dobré. Také nám pohubl, ale u něho jsem si toho nestačila všimnout.

Cestování MHD byl opět zážitek... Se vždycky tak nějak vrátim do studentských let, když pozoruji ty mlaďochy, jak se jdou bavit. To byly krásné časy :-).

A ještě jsem dnešní den získala ocenění mého blogu od Aranelky... Tímto jí moc děkuji!

Ocenění

Od Katky s Nancy jsem dnes dostala ocenění mého blogu. Moc mě to těší :-). Méně už mě těší, že bych si měla vybrat jen 5 z vás, kterým bych měla ocenění poslat dál...

Moc ráda a pravidelně chodím ke Katce, Andy, Rejcce, Aye, Wlčici, ale tyto dámy už ocenění mají od mého "dvojčete" Katky, a tak se pokusím vybrat dalších 5 adeptů na tuto cenu :-)...



Pravidla tohoto oceneni : Zanechte jmeno a odkaz na toho, kdo Vam dal toto oceneni na svem blogu. Pak nominujte 5 blogu, o kterych si myslite, ze jsou uzasne.


A ja oceneni předávám:

Handy (miluji její scrapíky)
Petrušce (miluji její originalitu)
Aranelce (je sice nová, ale miluji její recepty, psaní a psí holky - a musím ji nějak podpořit návštěvnost blogu :-))
Mišce (které děkuji za milé komenty)
Marcelce (ke které vždy ráda zajdu...)

Všem blogerkám přeju, aby je jejich blogování bavilo a já měla stále kam chodit nakukovat a aby i na můj blog stále rády zašly (nebo rádi zašli) a i nějaké to písmenko mi tu nechaly (nechali) :-). Děkuji všem!

Den 356.

Čtvrtek

Kája dnes namalovala pro tetu Jarku obrázek. Kdo by nepoznal, tak to je naše famílie :-). Tak vám nevím, zda jsme vážně tak ulítlá rodina :-D.

Zvláště si všimněte té hvězdy na čele. I tatínek je za princeznu (nebo spíš prince). A dostal mě ten barevný melír u Káji a Kikči :-). To bude mít teta radost...



Kája mi dnes také řekla, že až jí bude 12, tak může jet do Anglie a stát se mušketýrem. To ona by prý moc ráda! :-) Není nad krásné dětské sny...

Pak je tu další dobrá zpráva - Hopsi začal přibývat na váze. Atb asi zabrala, víc mu chutná a už nezdrhá. Už váží 425g (měl v pátek 400g).

Dopoledne jsme se stavily v MUMu. Opět fotit a řešit ples... Když jsme pak šly venčit Megan, zašly jsme za sousedkou do trafiky. Práskla mi, že čeká miminko :-). Tak mám radost! Konečně nebudu v našem vchodu jediná "matka".

No a teď jen čekám, s čím přijde večer Aleš domů. Má schůzku s jednatelem firmy o jeho nové smlouvě. Chtějí mu zhoršit podmínky :-(. Chtěla bych to vidět tak pozitivně, jako naše babí, která pronesla, že to nevadí, že si to Aleš dorovná tím invalidním důchodem... Já bych vážně někdy potřebovala mít náturu Aleše mamky :-).

Den 355.

Ta zima snad nikdy neskončí... Špatné světlo, ani fotit nejde :-(. Kája je jedna velká "NUDA", a to jsem se holkám věnovala celé dopoledne, neboť byl Aleš doma a pracoval na mém PC...

Teď jedeme na gymnastiku, nesehnala jsem hlídání, tak beru holky s sebou a budou se koukat... Jo, dnes to bude zajímavé :-). Budu tam totiž sama. Ani Vendy dnes nedorazí.



Dnes se Kája na gymnastice projevila jako "velká ségra". Kikča si vzala během cvičení jablko a slupečky házela na zem... Já pak chodila, sbírala je a pronesla: "Ty si tu, ty zlobivko, v klidu trousíš kousky jabka..." Ostatní holky to rozesmálo a začaly se všechny smát. V ten moment zakročila velká ségra a pronesla: "No holky! Přestaňte se jí smát! To není vůbec hezké!!!" A ony vážně všechny přestaly :-). Holt citlivá Ryba Kája se vcítila do své sestry a usoudila, že jí je jistě teď trapně, když se jí tam všichni smějou :-))). Ovšem Kikče to bylo putna...

Já se bavím... Není nad to, když si umí Aleš dělat ze sebe srandu. Leží na sedačce, v ruce má svého mininoťase a zjišťuje informace o invalidním důchodu. Přišel na to, že je vlastně téměř zdravý... Takových nemocí projel a až na konci na něj čekal jeho Bechtěrev :-). Dokonce se tam dočetl, že není flákač, že je jen unavenej! A ona to je i pravda. Prý zapojuje 2x tolik svalů, než normální člověk. A prý si na to nechá napsat papír od doktora, a pak nemusí luxovat!!! :-DDD

Také jsme si tu přehráli scénku, jak to bude vypadat u komise... Pár dní si nevezme prášky na bolest, vezme s sebou mě a holky a ukáže jim, jak jsou holky naučená nandavat fusekle, manželka mu nandá trenky a tričko si prý nandá sám :-DDD. Tekly mi tu slzy smíchu. Když ono to jinak nejde. To by se z toho musel jinak člověk asi zbláznit!

Teď mi dal za úkol zjistit, zda si jako invalida může i vydělávat jako OSVČ... Už prý ani není částečný invalidní důchod a trvalá invalidita, ale nějaké 3 stupně... Tak já se jdu podívat. Kdyby někdo věděl, jak to teď je, písněte mi, prosím, koment. Díky

Den 354.

Úterý

Jsou dny, kdy se nestačíte nudit...

Holky už jsou obě ok, tak jsem dnes doháněla co šlo. Mám resty, co se focení týče. Pak jsem měla schůzku s obchodní zástupkyní od Pepsi. No, čekala jsem od toho více. Ona měla asi taky pocit, že jí udělám několikapaletý odběr či co... No, nechám se překvapit, zda něco gratis k objednávce bude nebo nebude.

Pak nám došly v MUMu i lístky na večerní ples, a tak jsem si to pelášila na zámek. Stáhla jsem 60ks vstupenek. Neprodali ani jednu, tak mě to i potěšilo, neboť máme alespoň co prodávat :-). Zbývá posledních 25 lístků... Neuvěřitelné!!! Mám radost!!!

Pak se Ráďa zmínila, že nemá celý den co dělat. Odpadla jí návštěva, která měla donést oběd... A tak jsem ji pozvala na zbytky k nám :-). Užily jsme si společně celé odpoledne.

Večer se nám vrátil tatínek. Byl dnes u doktorky ohledně té bioléčby. Nic pozitovního :-(. Jelikož má páteř jako "bambus", dává od něj pojišťovna rovnou ruce pryč. Jeho brácha má větší štěstí, toho do léčby zapojí bez problémů. Ještě je tu malá šance - nahrát to na kyčle a ramena. Tak půjde Aleš opět na rentgeny a pani doktorka se pokusí...

Bechtěrev má 1 - 5 stupňů. Tak se Aleš narovinu pani doktorky zeptal, jak na tom je. Tak má plný počet! Jen v tomto případě se není co radovat. Ale alespoň se konečně rozhoupal k tomu, aby si zažádal o plný invalidní důchod, na který má nárok. Tak začne čerpat veškeré výhody z jeho nevýhody... Asi nemá smysl říkat, že o důchodu jsem mu říkala sama už před pár lety. Jenže pro jeho bývalého doktora byl jeho bechtěrev mezi stupněm 2-3...

Ano, může si za to sám, už v roce 2007 byl u této doktorky a na léčbu by nárok měl, jen ty doktory prostě málo uháněl... Prošel všema vyšetřeníma, a pak čekal, že se bude něco dít. Nic se nedělo... Jel do lázní, které mu dle jeho názoru nepomohly... Pak bylo moc práce, druhé dítě, rekonstrukce bytu, finanční krize... A tři roky pryč a on ve stavu v jakém je. On má bechtěrev určité fáze... Vždy je období klidu (to měl právě poslední 3 roky), a pak se to zase začne "hýbat". Mám pocit, že ta fáze teď nastala. Bolí ho kyčle... No, ještě že to bere tak, jak to bere. S bolestí se naučil žít. Nelituje se. Bere život s humorem. Sice přijde z práce a potřebuje se "natáhnout", aby ulevil tělu, ale jinak ho nešetřím :-).

JJ, bez humoru by to nešlo :-). Bechtěrev není pro život, ale také ne na umření...

Zrovna přišla babička, optat se, jak kluci dopadli. No, Aleš ji nepotěšil... Tohle asi musí být pro rodiče hrozné. Vím, že si říkají, proč zrovna jejich kluci zdědili toto, když v rodině nic takového nebylo (nebo o tom neví)... Jenže to nemůže nikdo nikdy vědět, co jednou jejich děti zdědí nebo budou mít za nemoc. Kdyby se toho měl člověk dopředu bát, tak by asi lidstvo brzy vymřelo. Je také pravda, že jsem ráda, že máme holčičky, neboť i u nich je nižší procento dědičnosti, než by tomu bylo u případného syna... Tak teď si jen přát, aby to procento bylo v našem případě nulové :-).

Den 353.

Pondělí

Jsem s holkama doma. Začíná to být náročné. Docela se řežou. Nebo spíš Kikča buší do Káji a ta kvičí... Občas se přistihnu, že "vypínám" a jejich věčné šarvátky už nevnímám. A když už to přesáhne určitou mez, tak bouchnu.

Dnes jsem bouchla i kvůli úklidu. 5x jsem Káje řekla, ať uklidí ten neuvěřitelný nepořádek v obýváku. Nic. A tak to letělo všechno do koše... Tak snad si to už bude pamatovat. Za chvíli by se jí totiž mohlo stát, že už si tu nebude mít s čím hrát... Jsem matka saďour, ale někdy to prostě u nás jinak nejde.

Jinak stále řeším ples. Dnes jsem s Míšou probírala její moderování... Pak jsem připravovala fotky na výstavu o historii MUMu a ještě běžela nafotit výtvarku a pilates...

Aleš přijel na minutu přesně, dala jsem mu holky a hnala na gymnastiku. Tentokrát s námi jela i Radka s Eliškou...