Den 253.

Sobota

Dnes byl vzpomínkový den... Kája jela s babičkou Vierkou zapálit svíčku na hřbitov. Já chtěla původně také, ale zvolila jsem vzpomínání po svém... Našla jsem si staré fotky a zapálila svíčku. Cítila jsem se tak babičce a dědovi blíž, než kdybych stála nad hrobem. Babička mi chybí, moc! I když je to už tak strašně dlouho, co umřela.

Přišlo mi to vždycky hrozně nespravedlivé. Proč musela zrovna moje babička umřít tak brzy. Byl to človíček mému srdci nejbližší, byla jsem její "zlatíčko", její šikovná holka, její všechno... A ona byla pro mne to samé. Narozeniny jsme měly den od sebe a i to bylo pro mě něco víc. Něco jako znamení... Nemoc si ale nevybírá a moje babička s ní bojovala dlouho. Měla pro co žít, měla svá vnoučata...

Když přijde doba dušiček, vzpomínám hlavně na ni. Vždycky, když mi bylo těžko a cítila jsem velkou nespravedlnost, mluvila jsem s ní a věděla, že ona to všechno vidí a nenechá mě v tom samotnou... Chybí mi, moc... Zrovna u ní bych si přála, aby viděla mé děti a byla na ně obě hrdá a šťastná, že já jsem šťastná...

Jako malá holka jsem si přála mít Arabely prsten, který by mi uměl vrátit mojí babičku... Vždycky, když jsem si mohla něco přát (našla čtyřlístek, viděla trabanta...), přála jsem si, aby byla babička zdravá...

Ale má přání bohužel splnit nešla. Všechno tohle jsem nějak zasunula do pozadí a teď tu sedím, brečím a vše se mi to vybavuje... Je to takových let a stejně, kdybych měla ten kouzelný prsten, přála bych si ji vrátit zpátky na zem.



Když umřel děda, loučila jsem se s ním a měla už v bříšku Karolínku. Ani jsem o tom nevěděla... S dědou byl náš vztah komplikovanější. Zvláště díky přítelkyni, kterou si přivedl domů. Respektovali jsme jí, ale návštěvy už pro nás byly utrpením... Rázná pani Veselá nám nikdy k srdci nepřirostla. Ale bylo dobře, že nebyl sám. My na něj čas neměli a on byl přeci jen stále akční děda. Jeho bohužel také dohnala ta ošklivá rakovina. I na dědu ráda vzpomínám. Vybaví se mi, jak jsme spolu chodili na houby. Byl vášnivý houbař a rád mě brával s sebou...

Moc bych si přála, aby i moje děti měly takový krásný vztah ke svým prarodičům...