Den 228.

Úterý

Dnes mám svůj den! Ráno jsem nebyla schopná vylézt z postele. Ale podařilo se mi to :-). Děti otravovaly tak dlouho, než jsem vstala. Aleš ještě polehával a já šla se psem...

Když jsem se vrátila, objevila jsem v pokojíčku hromádku blonďatých vlásků. Udeřila jsem na Káju, čí to je! Prý její. Ustřihla si kousek ofiny (od rána otravovala, že ji chce přistříhnout). Tak jsem očíhla škody a ještě si v duchu řekla, že je to holka šikovná, ani znát to není!!! :-D. Jenže pak mi to nedalo (přeci jen ten odstín vlasů byl dost světlý) a pořádně jsem se podívala na Kristýnu. No, její ofina už byla horší a o dost... Myslela jsem, že mě klepne! Výchovně jsem vysvětlila, že tohle opravdu ne, že stříhat může jen maminka a že to už nikdy nechci vidět. Kristýnce jsem to trošku zarovnala (ono se to ani moc nedá) a vzpomněla si sama na sebe, jak jsem se ve 4 letech ostříhala. Moje lhaní o tom, kdo mi to "vyrobil" bylo daleko vynalézavější...

Pak jsem dala dětem najíst, v klidu se nasnídala sama, umyla hlavu, začala čistit potkany... Pak mi to nedalo a sedla jsem k PC, abych se podívala, kdy mi pojede autobus, abych byla v 11 hodin v Bohnicích (kontrola na endokr.). Zadala jsem důležité informace a vyplivlo mi to, že mi to jede v 9:42. Kouknu na čas a ono 9:42!!! Tak to byla rychlá akce... Vletěla jsem do ložnice (Aleš stihl opět usnout), řekla Alešovi, že má za úkol dočistit potkany, obléknout děti, nakrmit děti... A že nevím, kdy dorazím.

Cestou jsem si poslala sms jízdenku a běžela až na hlavní, kde jsem stihla bus 273. Celou cestu jsem byla v poklusu. Vyšlápla si eskalátory... A u pani doktorky jsem se pak nestačila divit! Tlak 160/88 a tep 110. Sestra mi ho raději přeměřila na starém tlakoměru (ten ukázal "jen" 140/80, ale tep zůstal 110). Jsem si říkala, co mi naměří, srdce mi totiž pěkně tlouklo... Pak jsem tam ještě hodinu a čtvrt seděla, tak jsem i docela uklidnila. Povídala jsem si s jednou starou paní, která vyprávěla jaký to byl šok, když se jí po jedné dcerce narodila dvojčata o kterých nikdo nevěděl :-)... A tak mi to alespoň krapet uteklo.

Pani doktorka mi předepsala další léky, řekla, že cysta je malinko menší, než byla ta minule a že by to chtělo tu operaci. Domluvily jsme se na letní prázdniny. Prý je potřeba minimálně půl roku předem si to vyjednat a zamluvit... Tak ještě zvolit správnou nemocnici. Vím jen, že Bulovka to nebude :-D.

Stavila jsem se ještě v lékárně a koupila Káje její vytoužené "Marťánky". Už asi týden nemluví o ničem jiném (objevila kouzlo reklamy). U nás v lékárně měli jen velké balení, tak to jsem se na to vykašlala. Tady jsem ukořistila tu správnou velikost a doma sledovala reakci, když jsem ten zázrak vytáhla z tašky. To bylo radosti!!! Přesně tyhle si přála!!!

Aleš mi stihl říct, že má horečku už i Kristýnka :-(. Vzala jsem psa ven a když jsem se vrátila, brečela Kájina, že jí ty vitamíny ale vůbec nechutnaj a že jí tatínek nutí, aby je vycucala... Doufám, že teď už nebude po ničem z reklamy tak moc toužit...



Kiki a její nový účes


Holek oblíbený koník...


Před chvílí jsem ještě zjistila, že Kiki počmárala jednu stěnu v jídelně... Horečka jí dává zabrat, už se těším, až půjde spinkat.

Půjdu ještě usmažit řízky. Aleš pozval jeho mamku na večeři. Včera večer jsme tu do půlnoci patlali bramborový salát. Taková průprava na Vánoce :-D. Ale mňamka je to veliká...